Vrchol zatím představuje z různých stran opakované tvrzení, že v českých zemích dochází k 12 000 znásilnění ročně, což v této souvislosti podprahově evokuje představu, že jde o podobně drastické činy jako ten v Lukavci. Kdyby tomu tak bylo, znamenalo by to, že u nás dochází k brutálnímu znásilnění každých šest minut. Znamenalo by to také, že v každé okresní nemocnici musí být speciální oddělení pro oběti znásilnění a že ono oddělení musí být neustále plné. Ukazuje se, mainstreamovým ideologům nejde ani o pravdu, ani o nápravu situace. Jde jim jen o to, aby se o věci přestalo mluvit, nebo aby se bagatelizovala (odkud vzali horlivci ono číslo 12 000 znásilněných, lze v patřičných souvislostech vystopovat například ZDE). Podle mého názoru je zkrátka cílem aktivistů navodit dojem, že v Lukavci se přihodilo něco zcela běžného a masového, taková snad daň za demokracii, kterou platíme dnes a denně.

Všichni jí lhali, že absolutně nic nehrozí

Odpovědnost za to, co se té dívce stalo, nesou předseda vlády, ministr vnitra a příslušní mainstreamoví novináři. Bylo jejich povinností jasně komunikovat, že si lidé mají dávat pozor. Měli varovat, že žijeme vedle státu, kde se pohybují desetitisíce násilníků, pro které není Evropanka nic jiného než kořist, a že naše hranice není chráněna. Možná by ta dívčina byla opatrnější, možná ne, ale dostala by aspoň šanci. Když jí všichni lhali, že absolutně nic nehrozí, zařídila se podle toho. Když je po půlnoci a člověk se pohybuje v centru Prahy nebo Brna, je jasné, že má být opatrný. Ale uprostřed dne na okraji maličké vísky? Kde jinde bychom se měli cítit absolutně bezpečně?