A jak je to u nás? Tváříme se jako vyspělá demokracie, ale ve skutečnosti jsme nabrali již docela dávno kurs jiným směrem. Politika se u nás z nemalé části stala jen pokračováním byznysu jinými prostředky. Byznys nejenže zásadním způsobem ovlivňuje politické poměry, ale doslova přebírá otěže moci. Stát je tak de facto koneckonců jen firma svého druhu a kdo jiný by měl změnit dnešní svízelnou situaci, než li úspěšný byznysman. Při tomto vnímaní reality ani nevadí, že se politický subjekt vytváří pouze jako divize byznysového holdingu.

V nedávných volbách převažovaly protestní hlasy. Hlavním motivem volby bylo pochopitelné naštvání. Na protest se proto volila jiná alternativa. Volit jinak a potrestat někoho, znamenalo hodit lístek iluzorní nové naději, novému marketingovému produktu. Tomu stačilo při masivní investici do produktové kampaně jen uchvátit populární protikorupční étos, přidat trochu těch národních zájmů a oprášit staré heslo OF o tom, že strany jsou pro straníky, ale líp bude jen při volbě té správné party s všudypřítomným lídrem v čele. Ten navíc dokonale spojuje to nostalgicky staré s tím blíže nespecifikovaným a toužebně očekávaným „novým“. Ostatně, ten husákovský režim vlastně nebyl tak špatný, že ANO. A navíc, každý přeci vidí, že politici selhali a tak to teď bude jinak. To budete koukat.

Těžko však můžete chtít například zavedení selektivní daně pro banky po někom, kdo má v těch bankách za 30 miliard Kč úvěrů. A tak dále. Těžko můžete chtít po největším hráči v některých klíčových komoditách, že se ze dne na den vzdá svého vlivu a své síly, a bude výlučně a nezištně sloužit lidu. Z tohoto pohledu je dnešní enormní zájem ANO o resort zemědělství zcela logický. Přičemž s někým se lze dohodnout snadno a s jiným obtížně. Odpovídá to byznysovému pragmatizmu, který nyní určuje parametry české politiky. Ale nejen politiky, ale i médií. A to je velmi riskantní trend.