Na první pohled je z něho vidět, že dosavadní politika české vlády, která má za úkol vytvořit dopravní síť na úrovni západoevropských zemí, úplně selhala, i když má k dispozici 160 miliard korun na nové silnice a železnice od Evropské unie.

Výstižnější vizitku o kvalitě tuzemských institucí už nepotřebujeme. Představme si, že český stát přidá k evropské dotaci stejnou částku z vlastních zdrojů nebo z půjčky od Evropské investiční banky. Není to nepatřičný požadavek, protože v uplynulých letech stát zhruba tolik do nových komunikací investoval. Polovina z tří set miliard se utratí za dálnice o průměrné ceně tři sta milionů za kilometr. Dalo se tedy postavit pět set kilometrů dálnic. Takový objem prací by snadno zajistil novou dálnici z Prahy do Olomouce a dále do Polska, celý pražský okruh, a k tomu by se mohla přidat méně významná stavba, například dálnice do jižních Čech nemluvě o dokončení dálnice na sever.

Zároveň by bylo možné modernizovat tisíc kilometrů dálkových železničních tratí. S takovou sumou mohly být hotovy všechny potřebné koridory na rychlost 160 kilometrů na hodinu.

Rozpočet dopravního fondu tedy říká definitivně, že úkol nebyl splněn. Evropské investice z let 2007-2013 přinesou mnohem menší užitek. Zřejmě bude dokončen šestnáctikilometrový úsek dálnice mezi Lovosicemi a Ústím a pět posledních kilometrů do Hradce Králové. Už byla zprovozněna jižní, třicetikilometrová část pražského okruhu a dokončovat se bude dvacet kilometrů, tedy pětina jihočeské dálnice v úseku mezi Táborem a Veselím. To skutečně zní, jako když si někdo dělá z občanů legraci.

Na železnici není situace o mnoho lepší. Staví se koridor mezi Ostravou a polskou hranicí nebo mezi Prahou a Českými Budějovicemi. Nebudou však dokončeny. Stejně tak nejsou dostaveny koridory mezi Prahou, Brnem a Olomoucí, kde se ovšem investuje minimálně. Teoreticky bude dokončen jediný delší souvislý úsek z Berouna do Plzně, ten ovšem nemá za Plzní spojení dál do Bavorska.