Musím předeslat, že autora znám už víc než dvacet let. Leccos jsme spolu prožili – jak v někdejší Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, tak po jejím nezákonném rozehnání v roce 2003 celá ta nekonečná (a dosud neskončená) léta souzení se o právo v tomto bezprávním státě. Společné jsme měli ještě jedno: Občanskou demokratickou stranu. Petr Štěpánek byl dlouhá léta jejím členem, dokonce jedním ze zakládajících, já jako celoživotní bezpartijní libero jsem od ní vždy udržoval odstup, který mi umožňoval pracovní vztah k jejímu tehdejšímu předsedovi (a zakladateli) Václavu Klausovi. To v jeho týmu jsem během „oposmlouvy“ působil v Poslanecké sněmovně. V týmu Klause jako předsedy dolní komory Parlamentu, nikoli Klause jako předsedy ODS. Proto máme se Štěpánkem hodně podobné vzpomínky, a i když každý jsme na události hleděli z trochu pootočeného úhlu, jeho závěry a verdikt nad ODS, kdysi hegemonem konzervativní politiky, dnes druhořadou partou poslušných europeistů, jsou si s mou zkušeností a náhledem velice blízko. Už proto jsem si znovu rád připomněl tehdejší události. A musím říci, i se smutkem - nad tím, jak se dobře odstartovaný a ideově naprosto jasný politický projekt mohl stát bezvýraznou karikaturou politické strany, která nemá názor a nedrží slovo dané voličům (viz např. přijetí Lisabonské smlouvy díky, nikoli navzdory ODS, jak nám tato onehdy slibovala).

Vybral jsem několik ukázek. Předně autorův předslov, v němž vysvětluje strukturu a obsah jednotlivých tematizovaných kapitol, pak několik citací z textů dnes již žel nežijícího politologa Tomáše Haase, který velmi přesně vystihl klíčové problémy, které způsobily onen „pád modrého ptáka“, a konečně několik ukázek z knihy samé. Vesměs se jedná o články publikované na serveru Neviditelný pes a svou datací dobře ukazují postup cesty ODS k dnešnímu stavu.

Pár slov úvodem

Dvacet pět let jsem byl členem ODS. V roce 1991 jsem ji spoluzakládal, v Hradci Králové jsem byl jejím prvním manažerem. Skvělá životní zkušenost! Dál už to byl normální život, někdy stoupáte nahoru, jindy klesáte dolů. To bylo za Klause i za Topolánka, byť každý z nich byl úplně jiný. Opravdový sešup přišel až s Petrem Nečasem. A přeměnu ODS na Stranu mírného pokroku v mezích bruselských zákonů dorazil Petr Fiala. Právě tomuto období se věnuje první část této knihy nazvaná Modrá už není dobrá. Zpočátku jsem žil v iluzi, že politickou stranu, jež postupně opustila principy, na kterých byla založena, lze napravit kritikou zevnitř. Nejde. Tedy alespoň v případě ODS se to ukázalo jako marnost. V roce 2016 jsem z ODS definitivně odešel. Předtím jsem se ještě zúčastnil neúspěšného pokusu o jakousi renesanci, za kterým stáli dva bývalí předsedové ODS Václav Klaus a Mirek Topolánek. Opravdu – právě tihle dva! A spolu. Historie to ale téměř nezaznamenala. I o tom si můžete na dalších stránkách přečíst.

Ve druhé části nazvané Turnaje na Hradě i v podhradí jsem soustředil svoje komentáře a články související s koncem prezidentského období Václava Klause a nástupem Miloše Zemana. Vzpomínáte? Klaus byl úspěšným prezidentem. Téměř po celých deset let svého prezidentování se těšil podpoře takřka 70 procent občanů. Strach některých politických struktur z toho, že se po svém odchodu z Pražského hradu znovu zapojí do běžné stranické politiky, byl ale obrovský. Záminkou k brutální mediální antiklausovské kampani se staly jeho amnestie a posléze také jeho podpora Miloše Zemana v prvních přímých prezidentských volbách.

Třetí část jsem nazval Svět podle Ištvana. Spadá do stejného období a úzce souvisí s pádem Nečasovy vlády. Petr Nečas ještě v roli premiéra prohlásil, že o tom, kdo tu bude vládnout, nebudou rozhodovat policejní plukovníci. Ó, jak se mýlil! Ještě dnes ho orgány činné v trestním řízení tahají po soudech. I s jeho druhou manželkou. Kriminální případ? Nikoli. Policejní a prokurátorská zvůle, státní převrat maskovaný bojem proti korupci.