Někteří byli obtočeni českými vlajkami, jiní blokovali příjezdové trasy a pohupovali se v rytmu rocku. Vzrůst evropské pravice a nenápadné hnědnutí společnosti napříč Evropou není nic nového a média se touto situací dnes a denně zabývají. Pravicový a levicový extrémismus je konec konců námětem celé řady televizních filmů, zejména na západ od nás. Například poslední díl německého seriálu Místo činu s názvem Temný čas se odehrává ve volebním štábu fiktivní nacionalistické strany ne nepodobné AFD, proti níž bojují levicoví extrémisté.

Před Top hotelem mě překvapilo něco jiného. Ti, kdo demonstrovali za Evropu suverénních národů a proti tak zvanému jhu Evropské unie byli většinou lidé ve středních letech nebo starší. Ti, kdo demonstrovali proti nacionalismu a volali hesla za toleranci a porozumění, byli většinou mladí. Napadlo mě, že to je hodně zvláštní. Mladí lidé přece nemají s hnědnutím společnosti a nenápadným vznikem totality žádnou větší zkušenost. Vyrůstali v demokratických podmínkách, jejich ideály formulovali lidé jako Václav Havel. Zatímco starší generace své zkušenosti má. Zažila komunismus, ti ještě starší pamatují i to, jak těžko se Evropa probouzela ze sevření nacismu. Zažili pronásledování jinak myslících, ideologický fanatismus, kontrolu médií a pochody s hesly „kdo není s námi, je proti nám“. Jistě také vědí, jak pomalu a neznatelně se nenávist a rasismus zahnízďují v srdcích a duších lidí. A přesto před Top hotelem demonstrovali ve prospěch těch, kteří si opět zahrávají s nacionalismem skrytým za líbivá hesla o lásce k vlasti.