Problémem je, že Bührle mnoho z nich získal během války a 13 děl bylo identifikováno jako uloupené umění, které musel vrátit, ale později jich devět znovu koupil. Hlavní obvinění však přetrvává dodnes: Ve sbírce je i takzvané uprchlické zboží – díla, která jejich židovští majitelé byli donuceni situací v nouzi prodat. V Europamagazinu ARD 22. října letošního roku byla tato skutečnost odhalena, ale návštěvníci Kunsthausu se to ale přesně nedozvědí o jaké práce jde, protože Dokumentační centrum, které se má zabývat je oddělené od umění.

Důraz je kladen na historii samotného sběratele a známý historik Erich Keller přístup kritizuje, že historie a osudy židovských rodin za uměleckými díly zůstaly neviditelné. Spolu s dalšími historiky by měl proto zpracovat historii Bührleho a zkoumat původ děl a město a kanton Curych pro tento účel zřídily komisi historiků. Na zprávě však pracovala i samotná Bührleho nadace pro níž od začátku existovala omezení a proto je třeba řešit od nuly: nezávisle, transparentně, vše v jeden mezinárodní projekt.

Spor o to, jak naložit s uměním ukradeným za nacistické éry, se dostal až ke švýcarské vládě a nyní svolává komisi historiků. Hlavní umělecké domy v zemi se již dávno vydaly různými cestami. Švýcarská média téměř každý den informují o novém vývoji ve sporu o nacisty uloupené umění. Především spor o Bührleho sbírku, jednu z nejvýznamnějších soukromých uměleckých sbírek, nabývá podle listu „Neue Zürcher Zeitung“ „bizarních podob“. Dodnes nebyl objasněn původ mnoha z desítek obrazů ve sbírce Emila Bührleho, které jsou tam vystaveny.