S kým tu strategii připravuje ale neuvedla. Možnost, že by na nějaké takové nařízení od EK členské státy reagovaly je ale nulová. Schengenský prostor vznikl na základě dohody, která je  přerušitelná a také vypověditelná. Pokud členské státy EU vnímají přeshraniční volný pohyb osob v době pandemie koronaviru za ohrožení svých obyvatel, pak žádné nařízení či soud s tím mnoho nezmohou, když lze s úspěchem dovozovat, že by si  žádný soud netroufl vydat verdikt proti dočasnému zdravotnímu uzavření hranic.

Soudržnost států EU narušila již v začátku vypuklé pandemie naprostá neochota pomoci Itálii, byť v současné době se to lepší. Zda to zlepšení způsobila nečekaná přítomnost ruského vojenského kontingentu v Itálii nebo obavy, že EU je na hraně svého pádu, lze jen spekulovat. EU jako vždy selhala a žádná soudržnost se samozřejmě nekonala. A konat už jen tak nebude, když ztráta důvěry v EU je evidentní.

Leyenová velmi odvážně tvrdí, že cit: „Vidím mnoho povzbuzujících signálů toho, že Evropané poznávají, jak vzácné naše společenství je.“ (viz) Není ale moc jasné, o kterých Evropanech hovoří a není jasné, jakou vzácnost to mají obdivovat. O tom, jak Německo zrekvírovalo zdravotní pomůcky, dokonce je vyfouklo Slovákům na Ukrajině? Jak Španělé za podstatnější než boj s nemocí měli organizaci pochodu zahořklých feministek? Nebo to byly snad ty trvalé útoky proti maďarskému premiéru, který má ústavní většinu v parlamentu? Nebo jiné „vzácnosti“?  Leyenová realitu účelově opomíjí.