Občan se pak ptá, zda jsou politici tak tupí nebo tak zaprodaní různým lobbyistům? Buď mají zájem, aby se rozhoupala domácí ekonomika - v tom případě, proč schvalují zákony, které napomáhají ještě větší stagnaci domácí ekonomiky a většímu chudnutí občanů a nebo preferují jen určité skupiny, ke kterým mají politici blízko, a kterým nahrávají miliardové sumy, čímž chudobu všeobecně zvyšuji

U nás se rozmohla tkzv. „umělá nezaměstnanost“, kdy zaměstnavatelé a různí podnikatelé šetří pracovními místy tím, že na jednoho  zaměstnance  naloží práci za dva a někdy až čtyři zaměstnance, kteří dělají od nevidím do nevidím, ale za  plat jednoho zaměstnance.  Tito „podnikatelé“ a zaměstnavatelé, mají velký problém zaplatit i toho jednoho zaměstnance, který dělá za dva až čtyři. Přitom vidíme, jak oni „zaměstnavatelé“, jezdí v drahých autech a žijí si  opravdu nad poměry a ještě skuhrají, jak jsou jejich zaměstnanci neschopní, ba „líné lemry“, které si ani plat nezaslouží. Nedávno jsem slyšela z úst jednoho podnikatele, že jej štve, že musí  vůbec platit zaměstnance. Je velká část „podnikatelů“, kteří si nepřipustí, že  se mají dobře jen díky svým zaměstnancům, kterým krátí platy, aby si mohli žít nad poměry a hrát si na „ úspěšné velkopodnikatele“ -  v zemi, která jde ke dnu.  Slova, „nelíbí se ti u mě, tak jdi, na tvé místo čeká dvacet jiných“, je poměrně časté rčení.  Jak politici, tak „podnikatelé“ si přestali vážit lidské práce, ale i lidí, bez kterých by se neobešli. Takový „podnikatel“ platí samozřejmě i menší daně a odvody za zaměstnance, zaměstnanci nebudou mít na bžné životní potřeby ani na  důchody. Velké množství lidí pracuje načerno, jen aby pracovat vůbec mohli.  Velmi krátkozraká politika!

Exekucemi vysátý občan, lidé s nízkými důchody, nezaměstnaní s nízkými dávkami a zaměstnanci s nízkými platy, nikdy domácí ekonomiku nemohou rozhoupat zvláště, když jejich řady rostou a to do milionů.  Do  veškerého zdražování zasáhne ČNB a sníží cenu koruny, čímž se drahota ještě zvýší, zvláště, jsme-li závislí na dovozu  potravin a denně používaného zboží, včetně léků. V médiích se dovíme nadšeně, že se lidé u nás „naučili  konečně šetřit“ a již nevyhazují tolik jídla. Spíše je méně odpadků z obalů, protože se kupní síla občanů rapidně snížila a není se tedy z čeho radovat, protože domácí ekonomika jde pomalu ke dnu.