Zatímco v Bruselu po měsících napětí a nejistot sčítají mrtvé po teroristických útocích a politici znovu pronášejí patetické proslovy o „solidaritě“ a nutné „obraně evropských hodnot“, v zásadě platí stále totéž, jako v případě listopadových teroristických útoků v Paříži: Tedy že pro vlastní přežití Evropy – Amerika coby prvotní hybatel je daleko za mořem a Daeše se na svém území nebojí – je akutně třeba radikálně změnit politické paradigma.

Portál Counterpunch po masakru v Paříži podotkl, že žijeme v éře zoufalství. „Zoufalství z podlosti, kterou ukázali vrazi nevinných lidí v Paříži; ale v ještě hlubším zoufalství z podlosti nehorázných vrahů, kteří nás dovedli na toto příšerné místo lidských dějin: těch vzájemně spojených postav, které po dekády chodí po chodbách moci v těch nejvyšších patrech Západu, zabíjejí nevinné po stovkách tisíců, likvidují sekulární opozici ve prospěch svých oblíbených diktátorů – a znovu a znovu a znovu – podporují, financují a vyzbrojují ty nejhorší sektáře na světě. A je tu ještě jeden důvod k zoufalství: ačkoli máme poučení dějin přímo před očima, dnes i do budoucna je budeme ignorovat, což platí jak pro mocenské hráče, tak i pro veřejnost. Veřejnost bude podporovat ty mocné, protože mocní opakují a papouškují pořád tu samou starou politiku intervencí, ty samé staré agendy dominance a chamtivosti, pořád a znovu dokola – a přitom vytvářejí neustále novější pekla, v nichž máme my všichni žít, a otravují životy našich dětí a těch, kdo přijdou po nás.“ 

(kresba Carlos Latuf)Nový vhled do tohoto světa nyní nabízí portál WikiLeaks tím, že zveřejnil e-maily Hillary Clintonové, která má za sebou osm let v pozici první dámy, dalších osm let ve funkci guvernérky New Yorku, čtyři roky k tomu v křesle šéfky americké diplomacie a nyní má nakročeno rovnou do Bílého domu. Nové dokumenty z let 2010 až 2014 odhalují, že Hillary Clintonová poté, co osobně vedla likvidaci libyjského státu, měla stejné schéma připravené i pro Sýrii – a znovu jako by si ani nepřipouštěla obrovské problémy, které americké války na Blízkém východě neodvratně vyvolávají. 

Nutnost „změny režimu“ v Sýrii Hillary Clintonová z pozice ministryně zahraničí USA obhajovala snahou posílit Izrael a ochromit regionální vliv Íránu, přesně podle přání izraelského vedení. Její logika byla prostá: USA svrhnou režim v Damašku tím, že příslušným silám dodají zbraně, své vojáky do Sýrie v rámci úspor nevyšlou a Rusko se Americe neodváží vzepřít, protože v případě Kosova přece také nic neudělalo. Následně bude v Damašku instalována proamerická vláda, která přeruší styky s Íránem, postaví se proti libanonskému Hizballáhu, případně by mohla ještě s Izraelem podepsat i mírovou smlouvu a zbytek arabského světa bude Americe aplaudovat za to, že „bojuje za arabský lid“. K tomuto účelu instrukce a vizuály od amerického ministerstva zahraničí mimochodem dostala například katarská televize Al Džazíra, přičemž speciálním výběrem informací se na „změně režimu“ v Sýrii měl podílet i koncern Google.