Záhadné zmizení saúdského „disidenta“ Džamála Chašúgdžího, který byl naposledy viděn, když přesně před týdnem vstupoval do budovy saúdského konzulátu v tureckém Istanbulu, zůstává dál bez vysvětlení. A spekulace se jen množí. Turecko už o víkendu naznačilo, že byl Chašúgdží nejspíš na konzulátu zavražděn, později svá vyjádření zmírnilo a současně vyzvalo Saúdy k souhlasu s prohledáním budovy konzulátu.

Turecko má se Saúdskou Arábií problematické vztahy snad už od časů osmanské říše a aktuálně hlavní vzájemné problémy spočívají v tom, že Turecko razí politiku Muslimského bratrstva, tedy politického islámu, což je pro saúdské vladaře představa až hrůzná – jakákoli vize volební urny totiž znamená rychlý konec jejich panování. Na jedné straně tak sice nelze vyloučit, že Ankara může celé kauzy propagandisticky využít proti Saúdům, ale v časech ekonomické krize v Turecku to asi není vyústění z nejpravděpodobnějších. Stejně reálně se totiž jeví možnost, že Ankara Saúdům pomůže zahrát celou záležitost „do outu“ výměnou za příslušnou sumu petrodolarů. Právě v tomto duchu vyznívá zatím nejnovější turecká výzva, aby Saúdská Arábie sama předložila nějaký důkaz, že devětapadesátiletý Chašúgdží opustil budovu konzulátu a navíc živý, provázená „únikovým“ náznakem, že za Chašúgdžího zmizením může být „třetí strana“.

Odhlédneme-li od saúdsko-tureckých vztahů, faktem zůstává, že Chašúgdží musí mít mnoho přátel. Dlouhé roky působil coby neformální mluvčí dvou vladařů tmářského království, chlubil se osobním přátelstvím s Usámou bin Ládinem a „disidentem“ se vlastně stal až v roce 2015, kdy se faktické moci v království chopil nevypočítatelný korunní princ Muhammad bin Salmán (MbS). Tehdy se Chašúgdží přestěhoval do USA a začal psát pravidelné týdenní komentáře pro Washington Post, v nichž vcelku opatrně popisoval především saúdské ekonomické „reformy“. A přitom saúdské elity ve svém okolí vyměnil za ty americké. Západní média jej po jeho zmizení okamžitě zařadila na seznam saúdských „lidsko-právních aktivistů“, které potkal smutný konec, ale to je ze všeho nejvíc jen projev západního selektivního chápání „lidských práv“ – Chašúgdží, kerý vždy stál na straně mocných, s nimi opravdu nikdy neměl nic společného. Rijád, obzvláště pak za nynější vlády MbS, byl nicméně už nejednou obviňován z toho, že nechává unášet své kritiky ve světě a doma je pak mučí nebo nechává „zmizet“. Přesto, vražda přímo na konzulátu v zahraničí je přece jen „novinkou“ – podle komentáře v New York Times je to dokonce „horší porušení norem lidské slušnosti, nikoli z hlediska počtu, ale v principu, než je válka v Jemenu“.