Kdo to vlastně ten Mistr Jan Hus byl? Každý z nás má nějaké povšechné představy z dějepisu, Hus je obestřen různými mýty. Historická pravda ale začasté bývá jiná než učebnice a legendy... 

Jan Hus byl mistrem svobodných umění na pražské univerzitě, byl bakalářem teologie, na univerzitě se věnoval učitelské dráze, současně – protože byl kněz – bylo jeho úkolem kázání v Betlémské kapli, kde se od roku 1391 mohlo kázat v českém jazyce, vykládat Bibli v mateřské řeči. To byla velká výsada a Hus se tomuto velice věnoval. Můžeme tedy říci, že Hus byl kněz, kazatel, a časem – když přichází do kontaktu s myšlenkovými proudy z Anglie, s Wyclifovým učením – dozrává ve výraznou osobnost reformátora. Hus byl osobností středověku ve smyslu asketického duchovního, kněze s velkým vnitřním zaujetím pro náboženské pravdy, ale současně byl člověkem, který vidí společenskou situaci své doby, její rozpory, protiklady, vidí, že doba je kritická a vlastně i krizová. Hus hledá cestu k nápravě, kterou – na základě Bible – nachází v návratu k prvokřesťanské ideji života v prostotě, v prostém životním stylu Krista a apoštolů.

Dobovou krizi si však zřejmě neuvědomoval jen Hus?

Křesťanství ve středověku prostupovalo veškerý život člověka i společnosti. Církev se přitom v některých rysech vzdálila prvokřesťanskému životu podle evangelia a v duchu prvotní církve. Byla to doba rozkolu a krize autority. V církvi se vedl boj o moc i o majetek. Dokonce došlo k nevídané věci, že proti sobě stáli dva a nakonec i tři papežové. Instituce, která měla takovou autoritu, byla najednou sama svým počínáním zpochybněna. To musíme mít na paměti, když promýšlíme Husovy názory, které jsou v mnohém radikální, právě pokud jde o pojetí papežství. Hledala se řešení a náprava kritické situace. Byl svolán reformní koncil do Kostnice, který měl řešit právě krizi papežství. Byla to reforma plánovaná a uskutečňovaná shora. Zároveň se ale v Evropě objevovala různá hnutí, která usilovala o prohloubení duchovního života a zbožnosti – shrnujeme je pod název „devotio moderna“. V českém prostředí – u Husa a dalších – můžeme vidět třetí proud, ovlivněný právě Wyclifem, radikálněji pojatou reformu zdola, podle níž světská moc, světská autorita má jistou odpovědnost za nápravu věcí církve. 

Zmínil jste Wyclifa. Hus a další čeští příznivci Wyclifova učení jen přijímali jeho myšlenky, nebo je nějak rozvíjeli?