Vybavuje se mi starobylý příběh o malém národu, který v poměrně pohodlném poddanství vzdychal po svobodě v nějaké neurčité zaslíbené zemi. Bůh jej vyslyšel a skrze Mojžíše Židy z Egypta skutečně vyvedl. Bylo to jako zázrak. Nikdo si tehdy neuměl představit, co by nesmírnou faraonovu moc mohlo zlomit.
Ale stalo se – Židé, bez vlastního přičinění a kapky prolité krve – byli volní.
Rozčarování přišlo záhy – kde je ta zaslíbená země? Kolem byla sinajská poušť, kde nebylo nic. Židé byli zvyklí, že kromě biče přišlo automaticky i bezpečí a miska s jídlem. A tak čím byli od Egypta dále, tím častěji remcali, vzpomínali na své egyptské jistoty a spílali Mojžíšovi, že „takhle si tu svobodu nepředstavovali“. Je to povědomé? Počkejte, to není ještě ta pointa příběhu.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.




