V hlavě mi doutná teorie a pomalu, abych si vyhlížel šutrák na pomník. Že jsme chudá země, která nic nemá? Napřed definujte nic, a pak se bavme, jak ho prodat.

Nejsem úplně první. John Naisbitt, autor knihy Megatrends (1982), zaznamenal vznik nové ekonomiky ve chvíli, kdy v HDP Spojených států převážila nehmotná produkce (služby). Guru managementu Peter Drucker v knize Innovation and Entrepreneurship (1984) změnu formuluje trochu jinak, a sice jako odklon od procesů, které se odehrávají uvnitř Slunce (využití koncentrované energie) a vyvrcholily jejich replikací ve vodíkové bombě, k procesům, které se odehrávají uvnitř organismů, kde jde hlavně o výměnu informací.

Informace je však někdy příliš silné slovo, lidé od ní čekají víc. Prorocký význam má dávná poznámka profesora Vladimíra Klimeše, kterou se na fakultě žurnalistiky pohoršoval nad záměnou informace a zprávy. Informace jsou všechno!, křičel. Co myslíte, že je každodenní objemnou informací o obsahu našich útrob? (Netušil, že i z toho se dá uplést zpravodajská metla.)

Kybernetika ponechala tento povýšený vztah k pouhé informaci stranou a vnímala ji jako konstrukční materiál pro mosty přes propasti nevědomí. Pozoruhodnou oporu našla v termodynamice - vnímané jako teorie chaosu. Informaci lze definovat za pomoci druhé věty teorie termodynamiky jako narušení přirozeného postupu k naprosté neuspořádanosti (entropie). Informace je tedy neg-entropií, vzpourou neuspořádanosti. Klasik by řekl - vzpourou bezčasí, vzpourou stavu, ve kterém se nic neděje.

Je to cesta proti větru, protože entropie, neexistence uspořádanosti a tedy možnosti informovat o poloze a vztazích prvků, informační prázdno, je jediné prázdno, které má příroda ráda.