Evropa je pevně rozhodnuta vybojovat na Ukrajině to konečné demokratické řešení. Nebo jím aspoň vytrvale vyhrožovat, když už na to momentálně perspektivně nemá. Jde o to zastrašit klíčového nepřítele, který není – jak v Davosu vlídně připomněl přítomné smetánce JD Vance – v Rusku nebo Číně, ale doma. To jim nakonec nemusel říkat. Všichni vědí, že skutečná demokracie je pěkné svinstvo, když lidi zvolí někoho jiného. 

Mobilizační kalendář evropských demokratických bojovníků byl v uplynulém týdnu docela hustý. Miliardami na zbrojení a válku se postupně házelo v Berlíně, Paříži, Bruselu či Londýně. Teď už stačí, abychom si vyžoudili tyto imaginární (reálně neexistující) peníze od natěšeného finančního sektoru, a bude nás mít na další generace v hrsti. Dluh je nejlepší bič, jíst se chce každému. 

A pod bičem vždycky vítězí ta správná pravda. Mít pravdu, vlastnit ji, to stojí peníze. Kdo je nemá, může soupeře spravedlivě kritizovat, aby řeč nestála. 

Česko se přirozeně do spravedlivého boje také zapojilo. Jak, to nevíme. Pravda o hrozícím vítězství v příští válce s Ruskem nesměla být projednávána veřejně na plénu Poslanecké sněmovny, jak žádala opozice, a tak si o tom popovídali v nějakém uzavřeném kumbálu jen předsedové vládních stran. Občanům sdělili jen předpokládaný účet.