Soud se zachoval velkoryse k odsouzené Michaele Schneidrové i její bývalé nadřízené Aleně Vitáskové, které 22. února 2016 odsoudil senát Aleše Novotného ke krutým trestům 8,5 let zbavení svobody. Vrchní soud v Olomouci senátem Ivo Lajdy zprostil Alenu Vitáskovou obžaloby a Michaele Schneidrové aspoň snížil trest na 7 let. Nejvyšší soud ČR vrátil věc obou dam Krajskému soudu v Brně k novému projednání, v němž se musí řídit jeho pokyny.

Rozmetal rozsudky nad Michaelou Schneidrovou na padrť a paní odsouzenou propustil prozatím na svobodu. Ze 113 stran usnesení jí věnoval 7 1 . Závěrečný odstavec stojí za citování: „Ve vztahu k obviněné Ing. Michaele Schneidrové proto nelze vzhledem ke skutkovým zjištěním popsaným v obou napadených rozhodnutích a při zohlednění požadavku zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti podle § 2 odst. 5 tr. ř. a mezí volného hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. dovozovat výkon pravomoci obviněnou vědomě v rozporu s právním předpisem, navíc v úmyslu opatřit jinému neoprávněný prospěch. Skutkové závěry učiněné soudy tak nelze podřadit pod skutkovou podstatu trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 tr. zákoníku nejméně pro absenci znaků jednání, úmyslu ve vztahu k jednání a pohnutky. Napadená rozhodnutí proto nemohla v dovolacím přezkumu obstát.“

Z precizního rozboru úvah obou senátů Nejvyšším soudem ČR jde hrůza: kvůli extrémně špatným rozhodnutím musela paní odsouzená strávit osm měsíců ve vězení. Platí zásada, že soudce nesmí být kárně trestán za mylné rozhodnutí. Jako laik si ale myslím, že nejméně v případě Aleše Novotného, proslulého sklonem k ukládání nepřiměřeně vysokých trestů, by bylo na místě přezkoumání jeho způsobilosti soudit. Samozřejmě se toho nikdo neodváží.

V případě Aleny Vitáskové Nejvyšší soud ČR sice na návrh Pavla Zemana rozhodl o zrušení zprošťujícího rozsudku, ale nevyhověl jeho požadavku na odsouzení za nedbalostní čin a přikázal nalézacímu soudu upřesnit důvody ke zproštění, s nimiž se v zásadě ztotožnil.