Zavedení letního času asi jako první navrhnul  jeden londýnský stavitel již v roce 1907, nepodařilo se ho ale prosadit. Poprvé byl letní čas reálně zaveden až za první světové války v roce 1916. Pravděpodobně nejprve v Německu a Rakousku – Uhersku, následně i ve Velké Británii a ve Švédsku. V březnu 1918 byl spolu s časovými pásmy zaveden letní čas i v USA. Byl však natolik nepopulární, že byl již v roce 1919 zrušen.

Postupně s posunem času experimentovala řada států, byl zaváděn a zase rušen.

Díky pochybnému argumentu úspory energie  prodělal letní čas  za druhé světové války jakousi renesanci.