S kterým politikem byste nejraději slavili Silvestra?Anketa
Negativní názory na Miloše Zemana v původních materiálech ParlamentníchListů.cz: Fedor Gál, Marian Jurečka, Tomáš Sedláček, Marek Ženíšek (+7.12.) Petr Gazdík, Vladimír Hučín, Jiřina Šiklová, Michael Kocáb (+ 3.12.) ,Miroslav Kalousek, Miroslava Němcová, Pavlína Filipovská, Jan Vitula, Martin Bursík, Jiří Zlatuška, Jan Němec, kněz Marek Orko Vácha, Bára Štěpánová, Jiří Pehe, Džamila Stehlíková, Jan Vodňanský, Jaroslav Hutka, Ladislav Špaček, Táňa Fischerová, Ivan Gabal, prof. Jan Sokol
Třem nejdůležitějším událostem uplynulého týdne a bilancování končícího roku se ve svém pravidelném hodnocení věnuje politický analytik Zdeněk Zbořil. Vánočním poselstvím prezidenta Miloše Zemana začíná. „Prezident v něm konstatoval několik závažných věcí, které se týkají nejen celé země, ale také těch útoků, které byly vedeny proti němu. Projev to byl věcný, nehýřil sice vtipem, ani nepřinesl gejzíry nových nápadů, ale zase se za něj nebude muset po několika letech pan prezident stydět,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Zaujalo ho také, že média dala pro komentování Zemanova poselství nejdříve slovo jeho tu méně, tu více otevřeným nepřátelům. „Ti samozřejmě hledali jakýkoli důvod jak po prezidentovi hodit zase trochu špíny. Asi nejdál došel pan Dienstbier výrokem, že si nehodlá kazit Vánoce poslechem takto pokleslého žánru. Některé reakce, které zazněly, byly, aniž by si to dotyční uvědomovali, až pod úrovní lidí, kteří se také pohybují na tom politickém hřišti,“ domnívá se politolog.
Zamyšlení ke konci roku na ParlamentníchListech.cz:
Od bývalých vládních stran zní výtky o nedostatku vize směšně
Při hodnocení svatoštěpánského projevu bylo také hned poznat, z jaké je kdo politické strany. „Nejloajálnější byli k prezidentovi lidé z části koaliční vlády, tedy hnutí ANO a lidovců. To, že opozice hovořila o nedostatku vize v jeho projevu, je skoro až směšné. Vždyť jsou to představitelé stran, které kromě devadesátých let žádnou jinou vizi neměli, než jak zprivatizovat kdeco, jak kdekomu rozdat jim nepatřící majetek. Stejně tak vyznívají výtky prezidentovi, že chce hájit české zájmy v zahraničí,“ míní Zdeněk Zbořil.
Ze zahraničních událostí vzbudilo den před Štědrým dnem pozornost rozhodnutí ukrajinského parlamentu, který dvoutřetinovou většinou zrušil neutralitu země. „To ukazuje, že na Ukrajině stále převažují lidé, kteří chtějí válku s Ruskou federací. Navíc se domnívají, že je v té válce podpoří Severoatlantická aliance. Nevím, zda si uvědomují, po čem vlastně volají, co válka na tak rozsáhlém území může vyvolat a jaké to může mít světové souvislosti. Doufejme, že je ekonomický vývoj poučí o tom, že musí také se sousedními zeměmi spolupracovat, a ne s nimi jenom válčit,“ poznamenává politický analytik.
Ohlasy na Zemanův projev
Ze slov o preventivních úderech v Putinově doktríně až mrazí
Hned o tři dny později spatřila světlo světa zpráva, že ruský prezident Vladimir Putin podepsal novou vojenskou doktrínu, podle které patří k hlavnímu vnějšímu nebezpečí pro Rusko rozšíření bojových kapacit NATO nebo americká koncepce rychlého nasazení na globální úrovni. Ruská federace si také vyhradila právo preventivních vojenských úderů. „Je to reakce na dřívější Obamovo prohlášení, že Spojené státy budou chránit své zdroje a své zájmy kdekoli na světě. Prezident Putin v podstatě říká něco podobného, jenom jinými slovy,“ vysvětluje Zdeněk Zbořil.
Na textu doktríny považuje za nejzajímavější to, že Rusko také dává najevo, že bude chránit své zájmy i území, ale že si vyhrazuje právo preventivního úderu. „To, co Američané ještě před deseti, patnácti lety nazývali velmi opatrně preventive strike, tedy úder podnikaný proti špatnému vývoji, tak tady to Putin říká docela tvrdě a z toho skutečně až mrazí. Nevím, jestli si ti, kteří pomáhali na Ukrajině rozpoutat krizi, vůbec uvědomují, o co jde. Ty výkřiky paní Tymošenkové, aby Barack Obama spálil Moskvany atomovou pumou, přece byly proneseny už před několika měsíci. Takže na odpověď Ruska se jen čekalo,“ konstatuje politolog.
Pozitivní názory na Miloše Zemana v původních materiálech ParlamentníchListů.cz: Jiří Zimola, Vítězslav Jandák, Miloslav Ransdorf, Ivo Strejček, Jaroslav Zeman, Antonín Seďa, Lenka Procházková, Jan Veleba, Petr Hampl, Stanislav Křeček, Veronika Sušová-Salminen, Ivan David, Stanislav Berkovec, Milan Štěch, Irena Ryšánková, Tereza Spencerová, Oskar Krejčí, Jaroslav Foldyna, Zdeněk Troška, Sergej Chelemendik, Martin Pecina, Václav Klaus
Metafory „Sibiř si ukrást nedáme“ by si měli všimnout nejen v USA a v Evropě
O zvýšení vojenských výdajů se v nové vojenské doktríně Ruska sice nepíše, ale není o něm pochyb. „Nemluví se o tom přímo, ale implicitně je tam zahrnuto zvýšení vojenských výdajů, které jsou stále ještě hluboko pod limitem, který mají ze státního rozpočtu na výrobu zbraní a vývoj technologií pro zbrojní průmysl Spojené státy. Z Putinova prohlášení i kontextu se dá vyčíst, že půjde nejen o rozsáhlou modernizaci, ale téměř přezbrojení armády. Souvislosti s ochranou zájmů a bonmotu o tom, že ‚Sibiř si ukrást nedáme‘, by si měly všimnout nejen Spojené státy a Evropa, ale i některé režimy v islámských zemích a zemích, kde jsou velká a stále se obměňující centra napětí,“ doporučuje Zdeněk Zbořil.
Tomio Okamura
Bilancování uplynulého roku zahajuje pohledem na koaliční kabinet, jehož členy jmenoval prezident Miloš Zeman koncem ledna. „Vláda se rodila velmi bolestně z mnoha různých sporů uvnitř ČSSD a mezi některými osobnostmi, ale zdá se, že pan Sobotka dokázal spoustu těch vnitrostranických problémů vyřešit. A pak také dokázal přesvědčit své kolegy v koaliční vládě, že je lepší držet pohromadě než pracovat na nějakém rozpadu koalice. To je třeba považovat za velký úspěch bez ohledu na to, zda je to jen díky obratné diplomacii pana Sobotky, nebo také vstřícností jeho kolegů z hnutí ANO a KDU-ČSL,“ tvrdí politický analytik.
Lidé přestali vkládat naděje do zavedených politických stran
Rozhodně už tato vláda prokázala, že může být stabilní. „Po těch turbulencích počínaje vládami Mirka Topolánka a konče vládou Petra Nečase se zdá, že vládě pana Sobotky občané věří víc než kterékoli z těch vlád předcházejících, v nichž pracovali ti dnes rozčilení a hyperkritičtí členové současné opozice, což se netýká pana Okamury a Úsvitu. Protože u něj mě překvapil jistý pozitivní vztah k vládě. I v tom je vidět, že vláda nejen dává lidem naději, ale že možná i v ostatních politických stranách klíčí naděje, že by se dalo celospolečenského konsenzu v budoucnu dosáhnout. Ne třeba příští rok, ale pokud tomu bude ekonomický vývoj příznivý, tak možná v několika příštích letech,“ očekává politolog.
Končící rok neznamenal nijak významné změny voličské přízně pro politické strany ve srovnání s loňskými volbami. „To je spíš dáno rezignaci občanů na budoucnost některých politických stran a jakýmsi očekáváním, dosud tedy nenaplněným, které jim nabízí hnutí ANO. To, že vede v průzkumech preferencí, svědčí o tom, že lidé chtějí změnu. A že chtějí, aby ji také už dělal někdo jiný. Není tak důležité, že je budoucnost nejasná, ale prostě chtějí změnu, protože přestali do zavedených politických stran vkládat nějaké naděje,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Prvek naděje se vrací u lidovců a profituje na něm také hnutí ANO
Dosavadní politické strany se prý chovají stejně, jako se chovaly v minulosti, jen skandálů mají méně, protože už na ně někteří členové doplatili a ti ostatní se bojí. „Také se ty aféry přesouvají do nižších úrovní jednotlivých politických stran. Ale prvek naděje, o němž mluvil prezident, se vrací u KDU-ČSL a profituje na něm také hnutí ANO. Jakž takž prochází minovým polem české politiky i vedení ČSSD, nikoli tedy strana jako celek, ale budoucnost patří zřejmě těm novým a těm, kteří se v zavedených stranách dokážou prezentovat jako noví lidé a hlavně přijít s nějakým novým nápadem,“ podotýká politický analytik.
Z jednotlivých politiků má pochvalná slova za končící rok pro premiéra Bohuslava Sobotku. „Skutečně mě překvapil, protože když si vzpomeneme na to, jak začínal, kdo s ním v jeho politické straně souhlasil, nesouhlasil, jak se zdál různým politickým komentátorům včetně mě na začátku toho svého období nevýrazný, tak si myslím, že to se změnilo a že dosáhl jisté popularity, protože se dokázal orientovat nejen ve vnitřní politice České republiky, ale i v té zahraniční a úskalím mezinárodní politiky prošel bez výrazných ztrát,“ myslí si Zdeněk Zbořil.
Schwarzenberg se objevoval už jen v obrázkových magazínech
Kladně hodnotí i Andreje Babiše, který média a politické komentátory většinou vzrušuje svými stanovisky nebo tím, že udělá nějakou chybu. „Umí ji ale přiznat a umí se s ní okamžitě vypořádat. A zdá se, že urážky, kterým byl vystaven, protože chtěl řídit stát jako firmu, tak ty už se dnes vlastně neobjevují a významné politické komentátory už to tolik nezajímá. Také to, že si na něm média všímají takových vnějších znaků, jestli má hezky, nebo špatně ušité šaty, co dělá jeho paní a kolik času s ní stráví, svědčí o tom, že svou práci asi dělá dobře a že jeho popularita možná ještě poroste. Pan Babiš si také dokázal najít cestu nejen k panu Sobotkovi v rámci koaliční vlády, ale i na Hrad k panu prezidentovi v dobách, kdy to nebylo jednoduché,“ míní politolog.
Rok 2014 neznamenal návrat voličů k bývalým vládním stranám ODS a TOP 09. „Stagnace popularity TOP 09 je dána tím, že v posledních týdnech, nebo dokonce několika měsících nebyl tolik vidět pan Kalousek. Kdo ho chtěl zahlédnout na veřejnosti, tak se musel dívat na noční zpravodajství z Parlamentu. A pokud jde o Karla Schwarzenberga, tak ten takřka úplně zmizel, objevoval se jenom v obrázkových magazínech a komentářích jeho příznivců, kteří ale už dávno ztratili kredit. Takže jako výrazný předseda politické strany nevystupoval, a to asi také vedlo k tomu zdání, že TOP 09 je na nějaké fázi sestupu,“ vysvětluje Zdeněk Zbořil.
ODS na skutečného lídra s vizí zatím jen čeká
Jiný důvod nevracející se voličské přízně našel u občanských demokratů. „ODS je dost vidět i často komentovaná, zejména tedy pan Fiala, paní Němcová a také pan Stanjura, ale jejich výkony neodpovídají významu ODS v minulosti. A na nového lídra, který by měl tu vizi, kterou žádají od pana prezidenta, ta strana jen čeká. Kromě toho, že poslanci ODS špičkovali své kolegy na půdě Parlamentu, tak jsme u nich žádný význačný počin nezaregistrovali. Jejich aféry samozřejmě neustaly, jenom se objevují na nižší úrovni, ne už u ministrů, protože ministry nemají, ani u poslanců, ale je to jen na komunální a regionální úrovni,“ konstatuje politický analytik.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Bilanční ohlédnutí se nemůže obejít bez hodnocení prezidenta Miloše Zemana. „Letošek je nikoli snad jeho prohrou, protože neztratil z toho svého myšlenkového potenciálu a z těch politických představ, ani z toho, co říkal, jenom ta jeho funkce ztratila lesk. A to nejen kvůli jeho vystoupení v Hovorech z Lán, ale také kvůli opakovaným bonmotům a také věcem, které jsou sice podružné, ale které ten politický bulvár pečlivě sleduje. A Miloš Zeman jako kdyby to podceňoval, takže ten jeho – a nejen mediální – obraz utrpěl,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Zvláštní kombinace vnějších okolností vedla k pádu prezidentovy popularity
Důvěra v prezidenta prudce klesla v posledních třech měsících roku. „Předpokládám, že ty výzkumy veřejného mínění, kde se projevil pád popularity, nejsou cinknuté. I když u nás nikdo neví. Ale je to zvláštní kombinace těch vnějších okolností, že například jeho návštěva Číny byla kritizovaná, řekněme, až na úrovni ignorance. A ti jeho kritici samozřejmě mlčeli v okamžiku, kdy se sedmnáct představitelů evropských vlád setkávalo s čínským premiérem a s tamními pohlaváry. A ani slovem se nikdo nezeptal Angely Merkelové, zda také hovořila o lidských právech s čínskou politickou elitou, nebo nikoli,“ upozorňuje politolog.
Na závěr si nechal hodnocení naší země včetně srovnání s ostatními evropskými zeměmi. „Myslím si, že na rozdíl od jiných zemí Evropské unie, které se potýkají s různými problémy, tak pro Českou republiku to sice nebyl rok hojnosti, ale z hlediska materiálního uspokojení to byl rok úspěšný. Kdybychom poměřovali růst životní úrovně, tak půjde jen o nějaká mizerná procenta, ale většina lidí je sice nespokojena s tím, jak se politici chovají, ale do jisté míry je spokojena s tím, jak sami žijí. Konec konců to předvánoční běsnění je toho nejlepším důkazem, protože ať už lidé kupují na dluh, nebo ne, tak nakupují zběsile. A vnitřní spotřeba se zvyšuje,“ poznamenává Zdeněk Zbořil.
Neprožíváme takové obavy jako lidé v Německu nebo v Itálii
„Kupodivu na rozdíl od jiných zemí neprožíváme takové obavy jako třeba ti rozumnější lidé v Německu, kteří se obávají toho, co přinese ten německo-ukrajinsko-ruský stav v budoucnosti a jakým způsobem Spojené státy ovlivní situaci v Evropské unii, anebo lidé v Itálii, kde probíhají statisícové demonstrace. U nás dokonce i ten problém imigrantů není pociťován ještě tak konkrétně jako třeba v Itálii nebo v některých jiných zemích, v Anglii a v Německu, ačkoli to je možná problém, kterého bychom se měli obávat,“ domnívá se politický analytik.
Je přesvědčen, že bychom o problému imigrantů měli mluvit nějakým serióznějším způsobem. „Ne se k němu zásadně stavět jako Tomáš Halík i jiní a jednoznačně jej považovat za vyřešený pro naši budoucnost, když o něm říká, že ho musíme nahlížet výhradně z hlediska nejenom obecně kulturního, ale i z hlediska humanity. No to samozřejmě, ale ta má taky své hranice. Nejde přitom jenom o morálku, ale jde také o hodnoty materiální. A nevím, zda jsme natolik připraveni čelit takovým situacím, které stojí třeba před Itálií, Velkou Británií nebo Francií,“ uzavírá Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
