Paní poslankyně, Vy jste oznámila, že už nebudete kandidovat na předsedkyni KSČM. Jaké jsou tedy Vaše další „politické“ plány?

Ano, oznámila jsem, že se již nebudu ucházet o znovuzvolení, a to navzdory obrovské podpoře. Chci se teď mnohem více zaměřit na evropskou politiku, kde jsem doufala – možná trochu naivně – v názorový posun nové vlády ve srovnání s tou Fialovou. K ní došlo – bohudík – v souvislosti se vztahy s našimi slovenskými bratry. U toho to ale také bohužel zatím skončilo. Na evropské úrovni se stále valí jeden nesmysl za druhým, Ukrajina je na prvním místě a peněženky občanů v ohrožení. Obrat v evropské a zahraniční politice tak s příchodem vlády ANO-SPD-Motoristů-PRO-Svobodných a Trikolory v tomto nenastal – stále jede muniční iniciativa, pokračuje se v nákupu předražených stíhaček F35, schvalují se peníze pro Ukrajinu a poslouchají se pánové z Washingtonu a centrály NATO.

A upřímně mám v plánu nabrat také nové síly a věnovat trochu času rodině, kterou jsem v posledních letech velmi zanedbávala.

A koho byste viděla jako předsedu KSČM?

Já věřím, že delegátky a delegáti sjezdu nepotřebují mé hraběcí rady skrze média. Pokud jim budu chtít někoho doporučit, pak tak učiním přímo. Každopádně byla bych ráda, aby se KSČM s novým vedením neutápěla ve frázích, poučkách a nesmyslných dohadech, ale hleděla dopředu, spoluformovala politický prostor a nezapomínala, že stejně důležité – ne-li důležitější – jako dobrý program, je také strategie a taktika, jak a s kým jej prosazovat. Nerada bych, aby 5 let tvrdé práce skončilo jako debatní kroužek úzké bubliny lidí. Ale jsem přesvědčena, že to se nenastane…