Smrt herce Alaina Delona, francouzské národní ikony, rozesmutnila Francii. Někteří žurnalisté si však neodpustili okamžitě vypustit poznámky o jeho názorech. Podle francouzské televize činil „reakcionářská prohlášení o ženách a gayích“. Český rozhlas zvolil titulek Princ kinematografie, ale také homofob a rasista. Proč to všechno? 

Delon se narodil a žil v době, kdy se ve Francii odehrávaly věci, na které se dnes nevzpomíná jen s hrdostí. Francouzi tehdy válčili v Indočíně, v Alžírsku a doma ve Francii, nemluvě už o nájezdech v zájmu monopolů do afrických zemí, kde mladí lidé získávali zkušenosti, které byly u nás ve střední Evropě dopřány jen několika desítkám nebo stovkám mladých lidí. „Koloniální“ zážitky měly vliv na kulturu a politickou kulturu šedesátých a sedmdesátých let, a kdo pamatoval Paříž v době okolo osmašedesátého, a pak všechny další občanské vzpoury proti establishmentu, ví, že vytýkat Delonovi, že se dostal do okruhu lidí Jean-Maria le Pena není problémem Alaina Delona, ale spíš problémem jeho kritiků. Jeho popularita a finanční úspěchy jej posunuly mezi sociální třídu, která mu nebyla vlastní a s žádnou stříbrnou lžičkou pod jazykem se nenarodil. Asi i proto byl sociálně zranitelnější než mnozí jiní, se kterými se stýkal, a jeho „skandály“ nebyly zdaleka tak pozorně sledované jako u jiných francouzských hvězd. Ano, ve Spojených státech by byl „Star“, ale dobře věděl, že se mu ve Francii nebo v Itálii žije a pracuje snadněji. Možná že jsou v českém Radio-journalu nešťastní, že jim nevěnoval svou pozornost. Myslím, že přijel jen asi dvakrát jako host na MFF v Karlových Varech mezi českou high society. Ale to nevadilo, aby Delona u nás téměř v den jeho úmrtí, jak je v Českém Hulvátově zvykem, tak trochu nepomluvili. Nestačilo, že se vydával za přítele Václava Havla (kdo v té době přítelem Havla nebyl?) a později i jeho paní Dagmar, ale to už v době, kdy jeden dělal PR druhému.

Mimochodem, když tak vidíte hezky a v moderním kontextu napsaný termín „reakcionářská prohlášení“, co vás u toho napadá?