Pane Sykáčku, působíte jako senátor a zároveň jako starosta. Jak byste obě funkce porovnal, a která je Vám osobně bližší?

V něčem jsou tyto funkce naprosto odlišné, v něčem naopak velice podobné. Podobné jsou v tom, že se na mě lidé často obracejí s žádostí o pomoc či o radu  jako na starostu i jako na senátora, odlišné jsou zejména v tom, že jako senátor mám možnost alespoň částečně ovlivňovat vývoj nové legislativy  a jako starosta  jsem zase neustále konfrontován s „obyčejnými“ a každodenními problémy občanské veřejnosti.

Senát v únoru schválil přímou volbu prezidenta. Nyní se ale začínají objevovat debaty ohledně financování kampaně či na téma možných kandidátů, jako je například Tomia Okamura či Jan Fisher. Kdo by byl podle Vás vhodným prezidentem?

Co se týče financování volební kampaně, domnívám se, že by zde měly existovat určité mantinely, resp. finanční hranice, za které by se nesmělo jít. Samozřejmě, že existují názory hovořící o tom, že omezování výdajů na volební kampaň se dá obejít, ale tímto způsobem se dá reagovat snad na všechno. Jedna věc je stanovení pravidel a druhá jejich dodržování. To druhé je však věcí dohlížecích a kontrolních orgánů a určitě zde svou roli budou mít i media, jako pověstný hlídací pes demokracie.

Kdo by byl podle mne vhodným prezidentem? Několik osobností si jako presidenta umím představit. Například Jana Švejnara ale také Miloše Zemana. S jistou dávkou nostalgie vzpomínám na duely mezi stávajícím prezidentem Václavem Klausem a právě Milošem Zemanem. Byly to duely na úrovni, se zajímavými byť často protichůdnými názory a přitom se odehrávaly bez vzájemných urážek.