Čtvrtého dubna obdržela Rada podnět k prověření možného porušení zákona v reportáži TV Nova „Česko v obnovitelných zdrojích zaostává. Výstavba větrných elektráren zamrzla“. Co se s ním dělo dál?
Nejdřív bych ráda podotkla, že od zpravodajství se očekává totéž, co od předpovědi počasí. Aby řeklo, jestli bude pršet, jak silně a co si má člověk vzít na sebe. Od rosničky nikdo nechce, aby ho přesvědčovala, že vysoký tlak je morálně nadřazený nízkému tlaku. Reportáž, o které mluvíte, na tohle pravidlo zapomněla.
Podnětem České společnosti pro energetiku se Rada zabývala na dubnovém zasedání. Podle analýzy příspěvek – tedy reportáž i vstupy ze studia – vyzněl jako podpora většího využívání větrné energie. Zastánci větrníků dostali výrazně víc prostoru než odpůrci. Rizika se smrskla na konstatování, že větrníky ohrožují netopýry. Rada proto požádala provozovatele o vysvětlení. To je standardní první krok – a u většiny provozovatelů i poslední. Už jen to, že Rada zpozorní, obvykle stačí k tomu, aby zpozorněla i redakce.
Ale chci zdůraznit a budu to opakovat, kolikrát bude třeba, že jsme neposuzovali, jestli jsou větrné elektrárny dobré nebo špatné. Posuzovali jsme, jestli divák dostal vyvážený obraz. To je celá naše práce – jediná, kterou nám zákon svěřuje.
Chcete, abychom od roku 2035 dávali na zbrojení alespoň 3,5% HDP?Anketa
Vysvětlení Novy už dorazilo. Obstálo?
Rada ho nepřijala jako dostatečné a vydala upozornění na porušení § 31 odst. 3 zákona o vysílání. To je ustanovení, které provozovateli ukládá, aby dbal zásad objektivity a vyváženosti. Je to jediný paragraf, který dnes ocituji, a cituji ho proto, že je jádrem celé věci. Rada znovu konstatovala, že zastánci větrných elektráren byli poskytnutým prostorem zvýhodněni, zatímco vyjádření o nevýhodách a rizicích zazněla jen okrajově.
Nebyla taková reportáž spíše nepokrytou propagací než skutečným zpravodajstvím?
Po motivech redakce nepátrám a nechci o nich spekulovat. Rada hodnotí výsledek, nikoli vnitřní pohnutky. Angažovaná publicistika, která se s hrdostí hlásí ke své zaujatosti, stranit může. Zpravodajství stranit nesmí – české správní soudy to opakovaně potvrzují. Televizní noviny jsou z podstaty věci zpravodajskou relací. Nemohou si vypůjčit svobody aktivistické publicistiky a tvářit se jako zprávy. Divák má právo vědět, na jaký žánr se právě dívá.
Upozornění zní v kontextu takových pochybení docela mírně. Kdyby toto plácnutí přes prsty nestačilo, drží v ruce Rada i nějaký pádnější nástroj?
Je to zákonem předepsaný první krok.
Architektura zákona o vysílání připomíná schodiště – na prvním stupni leží upozornění, na druhém správní řízení a teprve nahoře citelné finanční pokuty. Rada po těch schodech stoupá postupně, nejezdí výtahem rovnou do nejvyššího patra. Státní regulátor, který by svévolně přeskakoval k exemplárním trestům, by se z uvážlivého dohledu rychle proměnil v přímou hrozbu.
Co by si z tohoto případu měly odnést do budoucna televizní redakce, a to zdaleka nejen na Nově?
To není otázka pro regulátora. Ale jako publicistka na ni reagovat můžu. Zpravodajství se nesmí zvrhnout v kampaň, i kdyby horovalo pro ty nejušlechtilejší cíle. Po roce 1989 jsme v Reflexu, na Nově i v České televizi byli šťastní, že už nemusíme lidem říkat, co si mají myslet. Dnes se k angažovanému zpravodajství některé redakce vracejí samy. Úkol zpravodajství se přitom nezměnil od dob, kdy se tiskly první noviny – má ukazovat svět tak, aby si člověk mohl úsudek udělat sám.
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku




