Topolánkova práce s „mladým“ Dalíkem, válka s historií. Umělá inteligence jako mediátor generací

„S lidmi nad padesát let nemá cenu diskutovat, jsou zkorumpovaní. Pracujme s mladými," řekl nedávno pro publicistický web FocusOn.cz bývalý premiér Mirek Topolánek. Na sociálních sítích to vzbudilo bouři. Jak to hodnotíte vy?

Mirek Topolánek

BPP
Kandidát na prezidenta v roce 2018
mimo zastupitelskou funkci

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Když mně bylo dvacet let a mému tatínkovi těsně nad padesát, začal jsem doceňovat zkušenosti, které mi při různých příležitostech sděloval. A také jsem si začal uvědomovat význam vyprávění svého dědečka, tomu už bylo přes sedmdesát, o tom, co zažil za 1. světové války, jak se žilo za krize, jak nastupovali nácci v Brně, jak to bylo za protektorátu... Hodně z toho, co zažili a byli schopni předat, se pak v různých obdobách opakovalo a opakuje dodnes. Pokud Topolánek neměl obdobnou zkušenost, je mi ho líto. Ale asi se tím dá vysvětlit, že se stal průkopníkem figurek dosazovaných globální mocí k páchání lumpáren a loutkou v rukou svého tajemníka Dalíka, pravomocně odsouzeného k trestu odnětí svobody ve výši 5 let za pokus o podvod za jeho roli v kauze Pandury. Odtud asi Topolánkova zkušenost, jak „pracovat s mladými“.

Sedmdesátiletý důchodce Topolánek tím implicitně říká, že s ním nemá cenu diskutovat a je zkorumpovaný. Proč někteří političtí komentátoři s velkými zkušenostmi v politice stále rychleji mluví, než myslí?

Wikipedie k tomu říká pod heslem „Projekce“ velmi přesně: „Projekce v psychologii je nevědomý obranný mechanismus, při kterém člověk přisuzuje své vlastní nepřijatelné myšlenky, emoce nebo vlastnosti jiným lidem nebo okolí. Slouží k ochraně před vnitřní úzkostí, kdy jedinec nedokáže přijmout své vlastní negativní stránky, a proto je „promítá“ ven.“ Topolánek může sloužit jako učebnicový příklad.

Jak moc se je třeba obávat narůstajícího konfliktu mezi generacemi, jehož produktem je i Topolánkův výrok?

Jako vysokoškolský učitel přicházím denně do styku s velkým množstvím mladých lidí a myslím, že žádný konflikt nehrozí. To se jen mediální mainstream snaží vztahy hrotit a používá k tomu primitivy, kteří patrně neprožili normální život ve třígenerační rodině. Jediné, co mě trochu mrzí, že hodně mladých, i těch inteligentních, věří tomu, že „na důchody nebude“. Nechápou podstatu průběžného systému penzijního pojištění, toho, jak je financováno. To, že je to nejspolehlivější druh úspor, který přežije jakkoli velkou inflaci i další turbulence v ekonomice, které nás patrně čekají. Zdrojem výplat průběžného systému penzijního pojištění je to, co se aktuálně vybere od výdělečně činných osob. Dokud lidé žijí a pracují, pokud je systém průběžného penzijního pojištění zachován, jsou i zdroje na výplatu důchodů. Proto by zejména mladí měli systém průběžného penzijního pojištění hájit. A starší lidé by jim to měli umět vysvětlit. Z vlastních zkušeností vím, že to není zas tak velký problém. Jeden z největších zločinů minulé vlády byl, že systematicky podrývala důvěru v tento systém a učinila některé kroky k jeho rozložení.

Souvisí s tím současná ideologie roku nula v historii, která se snaží o rozchod s minulostí. Jde o pomalovávání či ničení soch, hodnocení historických osobností z pohledu dnešních témat, třeba genderu, a tak dále. Kam až může vést "mazání historie"?

Ničení soch, hodnocení osobností a tak dále. Bude to stačit? To asi budeme muset též zakázat filmy jako „Světáci“, „Marečku, podejte mi pero“, „Až přijde kocour“, „Vesničko má středisková“ a desítky dalších, podobně jako seriály typu „Sanitka“, „Nemocnice na kraji města“… Tedy to, co je dnes v televizi nejvíce sledováno a co podává obraz o tom, jak se žilo ve zlatých šedesátých letech nebo i za sovětské okupace v letech sedmdesátých.

Jak ostře do konfliktu generací vstupují nové technologické trendy jako umělá inteligence?

Jednou z vlastností umělé inteligence je její konformita a setrvačnost. Narážím na to při práci s ní neustále. Pokud s její pomocí chci najít něco nového, musím jí klást takové otázky, abych ji ze zóny konformismu a setrvačnosti vyvedl. Jde to. A pak je při odhalování nových souvislostí velmi užitečným pomocníkem. Proč o tom hovořím právě v této souvislosti? Zejména mladí mají sklon tuto konformitu a setrvačnost nekriticky přejímat. Projevuje se to třeba při zpracování textů seminárních či závěrečných prací. Ne tím, že by si je nechali napsat. Zde většinou dodržují pravidla povoleného použití umělé inteligence, ale nedokážou si od ní udržet dostatečný odstup a je nutné je to učit. Starší lidé, kteří se s umělou inteligencí naučili pracovat, tento problém nemají a dokážou svoji schopnost kritického odstupu předat mladším. Problém ovšem je, že velké množství starších lidí má ve vztahu k umělé inteligenci předsudky a vyhýbá se jí. Zbytečně.

Zde doporučuji, aby si každý, kdo ji doposud nepoužívá, vyzkoušel, jak se s ní pracuje. Počínaje běžnými otázkami, například typu „Jak dlouho po dešti začínají růst houby?“, nebo „Která pohádka je nejoblíbenější?“. A pak přejít k náročnější komunikaci, třeba i o smyslu života. V této souvislosti bych rád upozornil na jedno velmi významné a nedoceňované použití umělé inteligence jako mediátora vyjasňování kontroverzních otázek. Ona je ze své vlastní podstaty schopna identifikovat rozdíly v kontextech toho, jak různí lidé vidí problémy, následně pak hledat cestu ke sblížení pohledu. Vynikajícím způsobem plní roli mediátora. I v rámci mezigenerační komunikace. Zdůrazňuji: Může působit jako mediátor, nikoli arbitr. Zde doporučuji, zejména starším lidem, ale i střední generaci: Neváhejte a pokuste se použít umělou inteligenci k tomu, abyste si se svými dětmi či vnuky vyjasnili názory na spornou otázku. Klaďte jí postupně a střídavě otázky, kterými každý chce podpořit své stanovisko. Pokud bude vůle z obou stran, budete překvapeni, jak vám pomůže. Považuji to za tak důležité, že jsem tuto možnost zařadil i do pěstování vize zde... a v dalších dvou pokračováních. Nazval jsem to „prolomení kobek narativů, v nichž se nás snaží svou manipulací mediální mainstream uvěznit“.

Umělá inteligence mění fungování pracovního trhu, marketingu a vlastně skoro všech oblastí života rychleji, než jsme očekávali. Mnoho lidí ztratí práci, iluze a budoucnost. Jsme na to připraveni?

Zde má akademická půda velký dluh v tom, aby přesně identifikovala, zmapovala a popsala to, které lidské schopnosti jsou současným typem umělé inteligence nenahraditelné a v čem spočívá umění člověka používat umělou inteligenci jako nástroj. Návazně pak vypracovat metodiku výuky a posilování těchto kompetencí. Každá hodina prodlení v této oblasti zvyšuje podíl těch, kterým umělá inteligence vezme práci. Mohou to být účetní i herci, programátoři i publicisté. Odpověď je přitom nutné dát ve velmi konkrétní podobě. Nikoli tak, že řekneme, že „člověk je na rozdíl od umělé inteligence tvůrčí bytost“ a nevědět, co si pod tím „tvůrčím“ představit, jak máme kreativitu v rámci výuky pěstovat.

Podle mého názoru jde zejména o konkrétní formy představivosti a schopnosti přesahu stávajícího poznání, zejména pak o schopnost matematicky podchycenou formu přesahu stávajícího poznání interpretovat formou vhodných vizuálních představ spojených s prožitky. Nejen v oblasti badatelské činnosti, ale i při učení či vyhodnocování zkušeností. Ale to by bylo na delší povídání. Matematika je především nástroj rozvíjení představivosti, bohužel se však takto neučí. Velmi nešťastné je hodnotit studenty podle testů, které umělá inteligence vyřeší během milisekundy. Poznání prověřované tímto způsobem bude rychle ztrácet na významu.

Hovořil jste na semináři Moudrost, mravnost a racionalita ve vzdělávání v Poslanecké sněmovně. Píšete seriál "Podaří se polidštit počítač? Ne někdy, ale teď!" Vzletné myšlenky. Jsou ale reálné?

Jde především o to, aby nás vývoj reality nezastihl v nedbalkách. Kdo sleduje dění v oblasti současného poznávání mikrosvěta i makrosvěta, vývoj kvantových počítačů a některé další oblasti, ví, že nás v nejbližších několika málo letech, odhaduji to tak na dva roky, čeká výrazné přehodnocení chápání toho, v jakém světě žijeme a jaký je smysl naší existence. Tak významné přehodnocení, že se to dotkne jak každého z nás, tak to bude mít vliv i na geopolitické vztahy. Naším největším protivníkem je to, o čem jsem už hovořil, byť v jiném kontextu: konformita a setrvačnost, kterou podporuje i nekvalifikované využívání umělé inteligence.

Abych byl konkrétní, uvedu jen jeden příklad, kde vývoj během velmi krátké doby může nabrat dramatickou podobu. Před časem jsem zadal umělé inteligenci tuto otázku: „Problematika možností umělé inteligence bezprostředně souvisí s vývojem kvantových počítačů. A pokrok v oblasti kvantových počítačů bezprostředně souvisí s problematikou odstraňování chyb ve výpočtech, které vznikají v důsledku šumů. To se všeobecně ví. Já tvrdím, že řešení tohoto problému podnítí mnohem intenzivnější soutěž o vybudování stálé autonomní základny na Jižním pólu Měsíce. Zde totiž byl objeven nejcennější zdroj pro odstraňování šumů při výpočtu, který na Zemi v přirozené podobě neexistuje. Tušíš, o jaký zdroj se jedná?“ Umělá inteligence okamžitě bez další nápovědy odpověděla: „Pokud máš na mysli přírodní zdroj, který by zásadně pomohl potlačovat šum v kvantových výpočtech, pak jediný skutečně unikátní zdroj na Jižním pólu Měsíce, který se přímo vztahuje k extrémní stabilitě, nízkému šumu a dlouhodobé koherenci, je přirozeně dostupné prostředí s extrémně nízkou teplotou a extrémně nízkým tepelným šumem. Tedy trvale zastíněné krátery s teplotami kolem 30 až 40 K (Kelvinů). Nic na Zemi se tomuto prostředí ani vzdáleně neblíží.“ O tom jsem psal třeba zde. Již delší dobu sleduji dění v této oblasti a podle konkretizace programu nepilotovaného čínského letu Chang'e-7 letos v srpnu a Chang'e-8 v roce 2028 se zdá, že si tuto možnost Čína uvědomuje. Pravidelně sleduji a reportuji dění v této oblasti, jako například tady. To už není fantazie. To je realita.