Vyžírkové odešli s plnými kapsami. Zbídačená Ukrajina, rozkradené Česko. Námořník a galerista hodnotí posledních 25 let i jiné věci

Po pádu komunistického režimu byli lidé plni optimismu, velkého očekávání a nadšení. Mnoho z nich však polistopadový vývoj zklamal. Jak se na to s odstupem času díváte?

Abych byl upřímný, tak i já cítím zklamání. Ten rok osmdesát devět byl pro mě takovým mezníkem, a když jsem viděl, že mládež do toho vlastně vstoupila a chtěla změnu, která už byla zapotřebí, protože lidé se nemohli nikam dostat... Nemůžu říci, že v obchodech nebylo, ale já počítal s tím, že když se to uvolnilo, tak vzniknou živnosti, a počítal jsem s tím, že od února čtyřicet osm se udělá tlustá čára a začneme tam, kde skončili naši otcové, matky a dědové. Počítal jsem s tím, že od toho budeme pokračovat a zapomeneme na ten útisk, který tady byl, i když všechno nebylo špatné...

Tyto respondenty zatím ParlamentníListy.cz vyzvaly, aby zhodnotili uplynulých 25 let

Co konkrétního byste vyzdvihl?

Nebylo špatné zdravotnictví, školství... Dnes, když to vezmete, tak zdravotnictví upadá stejně jako školství. Proto jsem zklamaný. Já se do světa podíval, ale normální rodina nemohla. Dneska ta možnost je, ale kdo na to má, aby se jel podívat do Keni, Emirátů? Vždyť na to není. Nutno říci, že dřív měl každý zaměstnání, i když někdo říká, že to bylo uměle, ale bylo. Dnes je pětačtyřicetiletý člověk vyřízený, nemají o něho zájem. Kdysi také stačilo, aby byl člověk středoškolák, dnes chce být každý vysokoškolák. Takoví lidé ale nebudou dělat žádná řemesla, která se teď začala obnovovat. Jenomže chybí generace řemeslníků, protože pětadvacet let bylo učňovské školství devastované. Podívejte se, kolik truhlářů muselo zavřít svoji živnost. Kolik čalouníků, pekařů... Třeba tady v Plzni bylo čtrnáct soukromých galerií. V současnosti jsou dvě, a to s bídou, protože každý občan si raději koupí jídlo, než aby si kupoval umění. To je také tak. Dříve se ve škole o umění mluvilo, dnes ne.

Dále třeba restituce. Majetek byl vrácen lidem, kterým být vrácen ani neměl. Lidé, kterým vrácen být měl, ho nemají dodnes. Kde získala majetky církev? Vždyť to dostala z odpustků. Ani Sokol nedostal spoustu objektů zpět. To jsou další negativa.

Vraťme se však ještě k událostem, které pádu tehdejšího režimu předcházely. Hnacím motorem takzvaného převratu bylo studenstvo. Mnohými lidmi je však tato interpretace stále více zpochybňována. Některé analýzy tehdejších událostí dokonce tvrdí, že studenti byli zneužiti, aby posloužili jakémusi zákulisnímu – pokojnému předání moci. Co si o tom myslíte?

Ano. Studentům to bylo ukradeno. Lidé přehodili kabáty a vstoupili do politiky. Podívejte se, kde jsou ti mladí lidé, kteří tenkrát po té Národní třídě šli. O nich neslyšíte. Takoví Bendové... Co to je? Benda se po otcových zádech vyšplhal nahoru. V životě nepracoval, v Plzni udělal během dvou měsíců práva a ještě diplomovou práci rozšířil. Takový člověk bude o něčem mluvit? To u mě nejsou politici, ale obyčejní vyžírkové. Věřím tomu, že přijde zase doba, která něco změní. Všude v Evropě se začínají pomalu vracet k tomu, co tady bylo. Není donekonečna možné, aby tady byla nezaměstnanost. Samet, jak o něm mluvil pan Havel, tak ten tady také nikde nevidím. Mám akorát sametové záclony. Tak ať nikdo netvrdí, že to připravené nebylo, jako tvrdí pan Pithart. Už když byly Palachovy dny, tak se tušilo, že to vypukne. V roce osmdesát vypukl ve vrcholné politice rozkol. V komunistické straně vznikly dvě kliky - Čalfa a ti druzí. V pátek pak toho sedmnáctého už byly v ranních hodinách připravené jednotky, které přijely z Hrdlořez a mladí lidé – studenti, kteří byli přivezeni na Václavské náměstí, aby byli potlačeni. Poté vystoupil provokatér z řad SNB a už to bylo.

Následovala divoká devadesátá léta. Toto období se mnohdy uvádělo také jako zlatá doba podnikání. Polistopadový vývoj ovšem doprovázely i různé skandály a kauzy. Posléze slovo tunelář dostalo zcela jiný význam...

Pro některé podnikatele to byla opravdu více než příznivá doba. Někteří počítali s tím, že si normálně nahrabou. Pak ovšem přišla privatizace, což byla jedna z největších zlodějen, která byla na tomto státě vykonána. Vezměte si, že jsme tady měli jeden z největších vojenských průmyslů. To bylo zrušeno. Teď to obnovujeme. Dívejme se na to, o kolik ten stát přišel. Jisté osoby přišly s prázdnou taštičkou a odešly s plným batohem. Tomu předcházelo slavné převlékání kabátů.

Pan Čalfa byl vyzdvihnut komunistickou stranou, stejně jako pan Dlouhý, který chce být každý měsíc prezidentem. To byli všechno komunisti, kteří byli tehdejším režimem vyzvednuti. Pan Dlouhý byl v prognostickém ústavu s panem Klausem, Zemanem... Byl to jeden z nejmladších politiků v té době. Byl delegován do vlády porozumění, což byl další podvod na lidi. Navíc pan Havel slíbil, že povede do řádných voleb vládu. Podívejte se, jak dlouho tam byl.

S příchodem jedenadvacátého století se začalo v českých politických kruzích stále více mluvit o kmotrech, jakožto o vlivných zákulisních „hráčích“. V jiných státech jsou tito lidé označováni jako oligarchové. Ti měli být také podnětem nepokojů na Ukrajině. Jak vnímáte situaci válkou sužovaného východního „skorosouseda“?

Na Majdanu byli provokatéři, kteří sloužili Západu. Ale k těm oligarchům... Na Ukrajině je krásná půda. Plodnice, která by byla pro Evropu přínosem, to zlikvidovali. Pak vzniklo to, co vzniklo. Teď nás poštvávají proti Rusku. První, co bylo po Majdanu, přišel příkaz, že se na Ukrajině bude mluvit jen ukrajinsky, v obchodech budou jen ukrajinské názvy. Co to je za nesmysl? Vždyť sedmdesát pět procent Ukrajinců se hlásí k ruskému občanství. Kolem Donbasu jsou jen rusky mluvící. Oni nechtějí odejít z Ukrajiny, chtějí tam zůstat, ale přejí si, aby ta země prosperovala. Zároveň chtějí mluvit svým rodným jazykem. Na základě toho se tady křičí, že jde o invazi Rusů? Žádná invaze. Jen lidé z jiných koutů Evropy tam chodí na obě strany bojovat. Jestli si ale poštveme Rusy proti sobě, tak z toho vznikne světová válka. Už i prezident Zeman v té rétorice zbrzdil.

V Donbasu bojuje se separatisty také vojenská jednotka Azov. Nedávno byly v médiích zveřejněny snímky, které dokazují, že členy této jednotky jsou také neonacisté - příznivci Pravého sektoru, což nahrává těm, kteří tvrdí, že se na Majdanu jednalo zejména o fašistický převrat. Co si o tom myslíte?

To je to, co se mi na tom nejvíce nelíbí. Uznávají tam Banderu, který je pro ně najednou hrdina. Na západě Ukrajiny pochodují v nacistických uniformách. Pravý sektor neustále provokuje. Kým je ale placen? Jednoznačně ze Západu. Tady bude někdo tvrdit, že Putin je fašista. To se nám snaží namluvit mediální prostředky. Jestli jsou na východě Ukrajiny Rusové, tak jsou to jednotlivci, kteří chodí pomáhat. Jdou bojovat a vědí za co. To není jako naši vojáci, kteří tady placení jedou, zahynou tam, a pak je máme brát jako hrdiny? To nejsou hrdinové, to jsou vojáci, kteří podepsali papír, kolik budou brát a že když budou někam vysláni, tak ví, že se nemusí z té mise vrátit.

Česká opozice se vyslovila jasně pro razantnější sankce vůči Rusku. Naproti tomu koalice v čele s premiérem Sobotkou by volila spíše diplomatické řešení. Podle vlády mohou mít protiruské sankce neblahé důsledky na tuzemskou ekonomiku. Souhlasíte s tímto postojem?

Rusko má kohoutek na plyn, naftu, ale také tlačítko na atomovku. Pokud se nám postaví, tak nám ani ti Američané nepomůžou. Jsou přece přes moře. Už to tady jednou bylo. Když se podíváme na rok 1938, kdy se na nás velmoci vybodly... Západní velmoci se nás teď snaží stáhnout, abychom šli proti Rusku. Všechno to ale odnesou jen naši podnikatelé. Také to vypadá, že se chtějí Američané zbavit břidlicového plynu, který v celé věci sehrál také svoji roli. Budou nám ho vnucovat a tím se zase dráždí Rusko.

Zmínil jste se také o nezaměstnanosti. Ta v některých oblastech České republiky stále stoupá, sociálně vyloučených lokalit tak přibývá. Podobný trend však zaznamenávají i v dalších zemích Evropské unie. Co bylo podle vás spouštěcím mechanismem této skutečnosti?

Jednoznačně krize. Odkud ale přišla? Přece ze Spojených států stejně jako ve dvacátých letech minulého století. Říká se, že tady žádný komunismus nebyl, tady byl socialismus. Ale co dnes? Nemáme tady ani kapitalismus, ani socialismus... Vezmeme-li to od vrcholových činitelů, tak v médiích se o nich dozvídáme jen, že ten kradl, ten podváděl a pořád dokola. Proč zde nemáme systém jako ve Švédsku, Dánsku? Chceš-li být v politice, tak musíš být zabezpečený a dostaneš trojnásobek průměrného platu. A co tady ten Benda? Vždyť tomu se sejde sto dvacet tisíc měsíčně a on s tím nevyžije. On je tam celých pětadvacet let. Blíží se volby. Jedu po městě, vidím ty billboardy a na nich pořád ty známé tváře, které dělaly politiku špatně. Budou ji dělat zase špatně, ale hlavně si pod sebe nahrabou. Nejdou s námi.

Je možné, že pohár trpělivosti zase jednou přeteče?

Chtěl bych, aby zase mladí vystoupili. Je nová generace…