Co vlastně znamená svoboda a demokracie? Sprostě nadávat a řvát z jednoho metru premiérovi do obličeje? Pro někoho asi jo. Jsou lidi, které to vyloženě baví. Pořád ta samá skupinka. Když bylo hlasování o důvěře, když někde máme mítink, dokonce když jsem se ženil, a teď když jsem vzdával hold obětem před Českým rozhlasem.

Svoboda a demokracie pro tyhle lidi znamená právo dát průchod nenávisti. Ale já pamatuju, že v roce 1968 i 1989 jsme si pod slovem svoboda a demokracie představovali něco jiného: svobodu cestovat, říct názor a nebát se, že vás za něj zavřou, pracovat a studovat v zahraničí. Dnes to máme, získali jsme svobodu po roce 1989 a není ohrožená. Jak jsem už řekl v projevu: “Každý si dnes může říkat a psát co chce, každý si může založit stranu nebo hnutí nebo změnit své volební preference. A komu se něco nebo někdo nelíbí, může jakkoli kritizovat a proti něčemu brojit nebo si v příštích volbách zvolit někoho jiného.”

Spousta lidí si myslí, že jsem za tu dobu v politice musel otupět. Vždyť mi chodí i spousta anonymních dopisů a dokonce výhružky smrtí. Ale já nejsem cynik. Ty urážky se mě pořád dotýkají. Když na mě někdo fanaticky řve “estébák” nemůžu tu křivdu necítit. Soud na Slovensku jsem vyhrál. Mou rodinu StB šikanovala kvůli emigračkám a mému tátovi zarazila služební postup. Ale to fanatikům nejde vysvětlit. Nechápou ani to, že člověk, na kterého můžou beztrestně plivat, není ohrožení demokracie. Jediné, co ohrožuju, je korupční klientelistický systém, který tady zakořenil po roce 89, a který postupně odstraňujeme.

Proto mě hrozně těší Vaše vzkazy podpory a dopisy. Dostal jsem jich spoustu. Třeba manželé z Ostravy mi popsali svoje pocity z křiklounů u Rozhlasu, schválně neuvádím jejich jména, aby neměli problémy. Jsme dneska v situaci, že když mě někdo podporuje, může si za to vysloužit urážky: “Tolik vulgarity nenávisti a zloby, kterou projevují vůči Vám osobně, neprojevovali v minulosti ani vůči komunistickým vládám. Povětšinou vynikali spíš servilitou, než odporem. V současnosti nerespektují ani základní pravidla slušnosti. Ani vůli většiny.” Tvrdé, ale asi pravdivé.