Až k Evropskému soudu pro lidská práva může dojít novoroční amnestie bývalého prezidenta Václava Klause. Minulý týden odmítl Ústavní soud stížnost muže, který byl poškozený v kauze Private Investors, přičemž manažeři této makléřské společnosti připravili dva tisíce klientů o téměř 800 milionů korun. Týkal se jich ale druhý článek amnestie, kterým exprezident zastavil všechna trestní stíhání, od jejichž zahájení k 1. lednu 2013 uplynulo více než osm let a jejichž pachatelům hrozily tresty do deseti let vězení.
Rozhodnutí Ústavního soudu nebylo jednomyslné, odlišná stanoviska zaujaly soudkyně Ivana Janů a Kateřina Šimáčková. Prvně jmenovaná pak v rozhovoru pro deník MF Dnes uvedla, že by si poškození měli stěžovat u Evropského soudu pro lidská práva, protože stát maří jejich šance na ochranu majetkových nároků. „Pokud by se ukázalo, že stát přispěl k tomu, že škoda je nevymahatelná z toho důvodu, že selhala veřejná moc, dílem soudy, dílem rozhodnutí o udělení amnestie, domnívám se, že by nastoupila odpovědnost států,“ prohlásila soudkyně Ivana Janů.
Místo pachtelů by odškodňoval stát
Kdyby Evropský soud pro lidská práva rozhodl ve prospěch poškozených, tak by je musel pravděpodobně odškodnit stát, protože amnestie značně ztížila vymáhání škody po pachatelích. Jejich majetek, který zajistily státní orgány v rámci trestních řízení, byl po amnestii odblokován, a tak je pravděpodobné, že už by byl těžko dohledatelný. A tak by v případě verdiktu Evropského soudu příznivého pro poškozené s velkou pravděpodobností odškodnění zaplatil stát.
Psali jsme:
Známý pražský advokát Kolja Kubíček považuje v tomto případě stížnost k Evropskému soudu za sázku do lotynky. „Svému klientovi bych to neradil, protože by to bylo vydávání peněz za značné nejistoty. Ale pokud to sama ústavní soudkyně vnímá tak, že stát maří šance poškozených na ochranu majetkových nároků, tak v tom případě by se to zkusit dalo. I když byla s kolegyní z Ústavního soudu ve výrazné menšině, tak je tu určitý právní názor, který by se dal sledovat a který by možná mohl vyjít,“ říká pro ParlamentníListy.cz Kolja Kubíček.
Amnestie nezhatila nároky poškozených
„Studovala jsem si i odlišné stanovisko paní doktorky Šimáčkové a domnívám se, pokud jde o tohoto konkrétního poškozeného, že by bylo správné, aby si stěžoval u Evropského soudu. Já zastupuji poškozené v kauze H-systém a doporučuji jim podání stížnosti k Ústavnímu soudu. K Evropskému soudu se může jít až ve fázi, kdy se vyčerpá ta poslední instance u nás, tedy Ústavní soud,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz advokátka Hana Marvanová.
Advokát Kolja Kubíček ale odmítá tvrzení, že by amnestie zhatila nároky poškozených. „Trestní právo tady není od toho, aby bylo prostředkem k vymáhání škody, která komukoli něčím vznikla. Trestní právo je od toho, aby trestalo pachatele trestných činů. Úloha soudů v případě náhrady škody nebo škodních událostí je v rámci civilního práva, a nikoli v rámci trestního práva. Jestliže někomu s amnestií je umožněno vyhnout se trestnímu stíhání nebo se mu díky ní zmenší trest, tak to není zásah do práv těch lidí na náhradu škody,“ upozorňuje Kolja Kubíček.
Majetkových práv je třeba se domáhat v civilním řízení
Poškození podle něj vždy měli možnost domáhat se svých majetkových práv u normálního soudu v civilním řízení. „Že to neudělali z těch či oněch důvodů, že jim buď někdo špatně poradil, nebo na to zapomněli, nebo na to nechtěli dávat peníze, protože na rozdíl od trestního řízení v civilním je ti poškození musejí vydávat, tak to je chyba. Ale stát, v daném případě prezident, pokud nestíhá toho pachatele, tak jim neznemožňuje uplatňovat náhradu škody,“ podotýká advokát Kolja Kubíček.
Poukazuje na to, že když už je někdo stíhán za trestný čin, jímž způsobil nějakou škodu, tak se lze jako vedlejší produkt řízení domáhat náhrady škody. „Jestliže někdo vyhlásil amnestii nebo z jiných důvodů nedošlo k trestnímu stíhání, tak tím nebylo znemožněno právo poškozených na náhradu škody. Nelze slučovat nároky poškozených na náhradu škody s amnestií nebo s nestíháním těch osob a říkat: ´Tím, že nebyli stíhaní, bylo poškozeným znemožněno domáhat se náhrady škody.´ Tu možnost měli a mají dodnes, pokud neuplynuly lhůty. Pokud uplynuly, tak je to vina poškozených a ne ostatních,“ konstatuje Kolja Kubíček.
Důkazní břemeno je nepřijatelné riziko
Jinak na věc pohlíží advokátka Hana Marvanová. „Když někdo těm poškozeným doporučuje, že se mají domáhat náhrady v civilním procesu, kde budou muset nést důkazní břemeno proti těm původně obžalovaným, na které je teď třeba pohlížet jako na nevinné, tak podle mě je to nepřijatelné riziko a obrovská komplikace pro ty poškozené,“ připomíná Hana Marvanová, že důkazní břemeno znamená, že všechno musí prokázat poškozený, který roky čekal na nějaký výsledek a teď je zase v bodu nula.
„Kdyby poškozený navíc neunesl to důkazní břemeno, což je dost pravděpodobné, tak potom by ještě hrozilo, že bude platit tomu, na něhož se teď kvůli amnestii musí pohlížet jako na nevinného, náklady řízení, tedy zastoupení advokátem. To jsou v případě žaloby o náhradu škody velké částky. To je taková míra poškození těch poškozených, což zavinil bývalý prezident Václav Klaus, že to je v právním státu nepřijatelné, aby to takto skončilo a aby se státní orgán k tomu nepostavil tak, že tou amnestií došlo k flagrantnímu porušení práv poškozených, práv zaručených Listinou i Ústavou,“ tvrdí Hana Marvanová.
Historie nikdy nemůže zhodnotit, že byl Klausův krok v pořádku
Prezident Václav Klaus byl za svou jedinou amnestii tvrdě kritizován, ale i poté si stál za svým a v rozhovoru pro Právo pár dní po amnestii prohlásil, že toho rozhodně nelituje. „Jsem přesvědčen, že šlo o správné rozhodnutí a že se to – jako už tolikrát v minulosti – po nějakém čase, až vychladnou horké hlavy, ukáže. Podstatou každé amnestie je výraz jisté velkorysosti. Je dáním šance vrátit se k normálnímu životu pro ty, kteří pochybili. Je jistým odpuštěním těm, kteří nespáchali žádné velké zločiny či nebyli v posledních letech opakovaně trestáni,“ prohlásil Václav Klaus.
Uplynulo tři čtvrtě roku, horké hlavy mohly vychladnout, ale advokátka Hana Marvanová svůj kritický postoj k amnestii nezměnila. „Pokud usilujeme o to, aby Česká republika byla právním státem a tyhle principy právního státu byly pošlapány, tak nevěřím tomu, že by čas mohl ukázat, že to bylo správné rozhodnutí. Takovéhle masivní pošlapání lidských práv poškozených nemůže ani historie zhodnotit, že je v pořádku. V nějakém jiném režimu samozřejmě ano, ale nám šlo vždycky o budování právního státu. A v právním státě nemůže být shledáno, že to bylo prospěšné,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Hana Marvanová.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
