Nová vláda tu ještě není ani 100 dnů a sněmovní opozice ruku v ruce se svými soukmenovci v Milionu chvilek pro demokracii, spřátelených médiích a různých neziskovkách jako Štít demokracie ve velkém rozjíždí dezinformační, propagandistické a hlavně zrůdné dehonestační kampaně. Jakým způsobem chce Babišova vláda tak strašným způsobem ohrozit naši demokracii a zničit stát, že opoziční politicko-mediálně-neziskovkářský kartel vytáhl do boje s tak hlasitým pokřikem?
Je vám líto, že Václav Moravec končí v České televizi?Anketa
Žádnému ohrožení státu, demokracie ani svobod ze strany nové vlády samozřejmě nečelíme. Základní principy demokratického státu naopak demontovala předchozí vláda paletou cenzurních změn, zásahů a rozdmýcháním nebývalé atmosféry strachu ve smyslu „kdo není s námi Ukrajinec, je ruský šváb, kterého je třeba zašlápnout”. Proč tedy tolik křiku? Je to jednoduché. Strach o peníze a vliv.
Tato vláda má velkou příležitost udělat naši zemi demokratičtější a svobodnější.
Demokratičtější proto, že už nepřipustí, aby zásadní politická rozhodnutí na úrovni vlády, ministerstev i dalších úřadů ovlivňovali progresivističtí aktivisté z neziskovek, které si nikdo nezvolil a jejichž agendu odmítá výrazná většina národa (viz dědictví po Fialově vládě na ministerstvu zdravotnictví).
Svobodnější proto, že zlikviduje všechny legislativní zmetky s cenzurním potenciálem a upraví paragrafy řady zákonů tak, aby nedávaly prostor ke zneužití a perzekuci nepohodlných občanů. Vládní poslanci se už v některých těchto oblastech pustili do práce, v jiné oblasti zatím vláda pokulhává, ale stále má čas své sliby dodržet.
Narážím na nechvalně proslulý gumový paragraf o „neoprávněné činnosti pro cizí moc”, který na sílu a pokoutně do naší legislativy prosadila bývalá Fialova vláda na základě zadání BIS, jejíž šéf Koudelka si dlouhodobě plete, že stát nepracuje pro něj, ale on pro stát.
Premiér Andrej Babiš ještě jako šéf nejsilnějšího opozičního hnutí před přijetím tohoto paragrafu důrazně varoval a ve svém článku pro MF Dnes 9. ledna 2025 dokonce natvrdo hovořil o „nejbrutálnějším útoku na svobodu slova a demokracii od listopadu 1989” a o „otevření cesty k systematické perzekuci nepohodlných názorů”. Nemluvě o dalších výrazných tvářích hnutí ANO, které slibovaly, že gumový paragraf bude patřit k prvním věcem, které budou po volbách zrušeny. Sám premiér často říká: my sliby plníme. Neměli bychom proto mít důvod si myslet, že tento šílený paragraf v našem právním systému zůstane. Tragikomický příběh partičky Petra Fialy, která ve vládě dělala pravý opak toho, co slibovala, je dostatečně odstrašující. Zvláště pak pro strany, které si na prokazování porušení jednotlivých slibů protivníka založily vlastní kampaně.
Snad nikdy v historii se ještě nestalo, aby se protivládní demonstrace konala pár týdnů poté, co byla nová vláda jmenována. A zcela jistě se nikdy nestalo, aby aktivisté (v tomto případě z Milionu chvilek), kteří se úspěšně naučili solidně kasírovat důvěřivce z fialovského tábora (viz miliony korun pro chvilkaře), organizovali masové protivládní shromáždění na Letenské pláni ještě před tím, než nový kabinet naplní pověstných 100 dní ve funkci.
Tyto uspěchané demonstrace ze strany fanatiků, kteří demokraticky zvoleného premiéra Andreje Babiše a jeho vládu považují za ztělesnění veškerého zla, jsou důkazem, o co „chvilkařům” a zoufalému protivládnímu táboru ve skutečnosti jde. Milion chvilek pro demokracii je případem sám o sobě. Politický šarlatán Mikuláš Minář potřebuje udržovat „svůj” dav v provozní teplotě, aby lidé nepřestali na účet jeho neziskovky pravidelně přispívat, protože těch v průměru 20 milionů ročně pro jeho partičku „obránců demokracie” se nevybere jen tak.
Fotogalerie: - Pavel ve sněmovně
Jak v těchto dnech vidíme a čteme, daleko více se o svou budoucnost strachují desítky dalších politických neziskovek, které mají všechny jedno společné. Dlouhé roky ve velkém kasírují stát, aby potom za tyto peníze prosazovaly politiku zcela opačnou, než jakou si občané přejí. Nekasírují ale pouze stát český, ale i státy jiné. Progresivistické politické neziskovky se kromě jiného vyznačují tím, že pro své mnohdy skrytě prosazované ideologické cíle (nebezpečné zelené výmysly, LGBT a trans agenda, boj proti svobodě slova maskovaný honem na údajné dezinformátory nebo smyšlené ruské propagandisty apod.) vybírají nemalé finanční dary od zahraničních ambasád a též nadnárodních nadací, které slouží bůhví komu, jen ne našim národním zájmům.
Vláda hodlá naplnit slib a začala pracovat na zákonu, který vnese světlo do systému financování těchto neziskovek tím, že finanční dary bude nutné otevřeně přiznávat. Tento prostý fakt vedl k tomu, že poslední týden média a sociální sítě zavalila lavina o „ruském zákonu”, který připravují „proruští lidé”. S Ruskem to samozřejmě nemá nic společného, protože takový zákon má řada demokratických států světa včetně USA, Izraele nebo Austrálie.
Přesto je prý podle řady zmanipulovaných článků tento zákon útokem na občanskou společnost. K tomu dvě poznámky. Připravovaný zákon není útokem na nikoho, ani na ty politické neziskovky. Je to potřebný nástroj směrem k transparentnosti celého systému. Pokud nikým nevolené organizace s politickou agendou, pro kterou ve volbách nehlasoval ani jeden jediný volič, chtějí ovlivňovat chod státu, lobbovat u politiků a v médiích, je zcela na místě, aby ukázaly karty. Kdo jim posílá peníze, odkud a na jaké projekty. Takový požadavek nejenže není nebezpečný, je naopak velmi demokratický.
Druhá poznámka k tzv. občanské společnosti. Jde o prázdný a veskrze falešný termín. Politické neziskovky nejsou žádnou občanskou společností a žádnou širší vrstvu obyvatelstva nezastupují a nereprezentují. Takové neziskovky nejsou projevem aktivního občanství běžných obyvatel naší země, ale zpravidla projektem profesionálních aktivistů, kteří by se v soukromém sektoru nedovedli uživit ani měsíc. Proto zde máme tolik podivných spolků a lobbistických neziskovek, které bojují „proti dezinformacím”, „za záchranu planety”, „za genderovou rovnost”. Pomocí fakticky unesených fakult humanitního vzdělávání českých univerzit je zde po západním vzoru pěstována kasta progresivistické či woke kvazielity, která povýšenecky mistruje většinovou společnost, chce ji vychovávat, zakazovat a omezovat ve jménu podivných ideologických hesel a často i praktik, které si nezadají se starými totalitními režimy. Absolventi těchto univerzitních oborů se musí někde pracovně uchytit. V normálním životě těžko. A protože jim poctivá práce smrdí, tak zakládají jednu neziskovku za druhou. To všechno tihle profi aktivisté nedělají za svoje peníze, ale za peníze vydojené z veřejných rozpočtů, za peníze cizích států a většinou i za peníze neznámých zahraničních sponzorů. Hysterický křik a pokusy o dehonestaci několika vládních poradců naznačují, že profesionální aktivisté z neziskovek asi mají co skrývat. Proč by se jinak báli odkrýt své sponzory?
Hnusná denohestační kampaň proti poradkyni premiéra Babiše Natálii Vachatové, která vzešla ze Společnosti pro obranu svobody projevu, je překročením hranice. Všichni ti, kteří se do štvaní proti bezúhonné osobě a matce několika dětí pustili za její údajné (a samozřejmě vymyšlené) napojení na Rusko a píší jí dokonce výhrůžky smrtí, zveřejňují adresu její rodiny a vyzývají, ať se odstěhuje do Moskvy, ve svém zaslepeném fanatismu nakreslili zásadní dělící čáru. Ukázali totiž, že tento názorový tábor o žádnou debatu nestojí a neštítí se ničeho. Je třeba to mít na paměti a neustoupit už ani o milimetr. Doufám, že to vláda neztratí ze zřetele. Vydrží-li a neustoupí-li tlakům těch, které nikdo nevolil, může dokázat velké věci. V opačném případě skončí podobně jako Fialova pětikoalice.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 3 čtenáři)
Jak hodnotíte článek?
