Amnestii, kterou vyhlásil jeho otec, Klaus v zásadě schvaluje. „S odpuštěním těch ročních trestů a podmínek problém nemám. Propuštění těch dědečků, nebo spíš dědků, nad 75 let beru taky jako jistý akt milosrdenství,“ vypočítává jednotlivé body amnestie.

A pokud jde o nejkontroverznější bod zastavení stíhání, tak problém vidí úplně jinde, než v prezidentovi. „Když je někdo zločinec, tak nechápu, že ho stát nedokáže za deset let odsoudit,“ říká Klaus junior. Novináři by podle něj měli honit spíše liknavé soudce a státní zástupce, než hlavu státu. „Upřímně - mě ta amnestie připadá v pořádku,“ uzavírá.

Tragicky nevnímá ani fakt, že jeho otec odejde z prezidentské funkce méně populární, než býval. Podle něj se dokázal udržet na politickém výsluní dost dlouho. „Asi o dvacet let déle než většina ostatních,“ poznamenává. Důvodem podle jeho syna bylo i to, že Klaus nikdy nedbal na popularitu a nálady lidí, ale důsledně hájil svá stanoviska.