Dán Nicolai Sennels pracoval nejprve jako sociální pracovník asociálních jedinců. Poté terapeut muslimských nezletilých delikventů, po vyhazovu jako armádní psycholog vojáků, kteří se vraceli z války v Afghánistánu. Autor knih o psychologických profilech zločinců-vyznavačů islámu i muslimské kultury jako takové dle svých slov přišel na to, proč se u muslimských vězňů nedostavují po terapiích výsledky, chtěl vymyslet novou metodu pro jejich léčbu, a tak pochopil islám a nyní před ním varuje již nejen ve své zemi. Začátkem června ho přivedl do České republiky zakladatel iniciativy „Islám v ČR nechceme“, akademik Martin Konvička. Stalo se tak u příležitosti zakládajícího sněmu Bloku proti islámu, který se z původně facebookové iniciativy etabloval a dnes stojí například za petiční akcí proti uprchlickým kvótám.

Zacházejte s nimi jako se zkaženým vejcem

Rozhovor, který s dánským islamofobem na sněmu pořídila exkluzivně redaktorka ParlamentníchListů.cz (vyšel pod titulkem „Zavřete hranice, chraňte své ženy. Muž, který léčil muslimské delikventy, promlouvá o ošklivých stránkách islámu. Ale říká: Mám rád všechny lidi a chci, aby byli svobodní“), se stal nejčtenějším textem v historii našeho portálu. Sennels na akci v Praze jiné zmínil, jak v rámci konference „Diverzita a bezpečnost ve městě“ veřejnosti odhalil svůj poznatek, že všichni náboženští extremisté-cizinci či utvářející se teroristé, jsou muslimové a že existuje „muslimská kriminalita“. O tom také podrobně a téměř reportážním způsobem hovoří i ve svém textu z roku 2010 „Muslimové a lidé Západu: psychologické rozdíly“, který vyšel v květnu 2010 původně anglicky na portálu NewEnglishReview.org.

Otevírá jej příběhem „změny sluníčkáře v islamofoba“, kdy před tuctem imámů a stovkami sociálních pracovníků s muslimskými kořeny argumentoval zkušenostmi s více jak stovkou muslimských klientů. Vyhazov, za který mu dokonce zaplatili. Boj s radnicí. Nulová podpora. Ale mediální zájem!

Terapeut vysvětluje, jak probíhala cesta prolamování tabu a nebojácnosti stigmatizovat muslimské delikventy. Odkrývá a zdůvodňuje, proč a jak je muslimská kultura založena na a) hněvu, b) nulové sebereflexi a neodpovědnosti za důsledky, c) cti až za hrob (a to doslova, viz nedotknutelnost obrazu Mohameda vedoucí k terorismu nebo zabití ženy, která si chce sama vybrat sexuálního partnera) a d) na nezápadním fungování „centra kontroly“ závislém na vnějších a nikoli vnitřních faktorech. „Oni mají boha, který rozhoduje o cestě a směru jejich života. ‚Inshallah‘, bude-li to bůh chtít, se říká za každým vyjádřením o plánech do budoucna. Mají mocné, vlivné muslimské kleriky, kteří udávají směr jejich komunitě každý pátek. Tito klerici diktují politické názory, udávají, jak se chovat při výchově dětí, jak a zda se zařadit do západní společnosti,“ zmiňuje k poslednímu ze čtyř rozdílů jiné v dotčené části svého textu.