Třiaosmdesátiletá Marta Kottová je dnes velmi čilou předsedkyní Historické skupiny Osvětim. Na Severní Čechy má mimo jiné vzpomínku na koncentrační tábor Terezín, odkud se pak dostala do vyhlazovacího tábora Osvětim. V Terezíně se spřátelila právě s Arnoštem Lustigem, který podle ní miloval vtipy a jeden mu musela vyprávět pokaždé, když se setkali.

Přetlumočila ho i všem hostům, kteří v Chomutově zavítali na promítnutí filmu o holocaustu, který poznamenal nejen Lustigův život, ale i jeho dílo. „Musela jsem mu stále dokola vyprávět, jak v Kremlu při zasedání zvoní telefon. Někdo se ptá, kolik se platí za Žida vystěhovaného do Izraele. Z Kremlu odpoví, že 1000 rublů. Za chvíli opět telefonát, kolik se platí za Žida, když má středoškolské vzdělání. Odpověď 5000 rublů. Do třetice telefonát s dotazem, když jde o vysokoškoláka Žida. Odpověď 15 000 rublů a to už se v Kremlu zajímají, kdo a proč se na to ptá. Ze sluchátka se ozve: „Dohadujeme se tu, kolchozníci, zda je lepší pěstovat kukuřici nebo Židy…´“

Rom: Vždyť se po nás opičíte!

Holocaust se drží i v paměti romské menšiny. Hořce úsměvný vtip o tom, zda je výhodné pěstovat utiskovanou menšinu, již nevypadá příliš zábavně vedle názoru Štefana Řáhy z chomutovského sdružení Novum, které se zabývá integrací Romů do společnosti. Ten je přesvědčen, že nastala doba, kdy majoritní společnost už téměř vše od romských občanů převzala.