Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Jiřího Menzela, Tomáše Pojara, Michaela Kocába (z 25.4.) + (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.), Daniela Korteho, Rudolfa Baránka, Libora Roučka, Michaela Romancova (z 20.4.) + (ze 7.1.) (+ z 20.8.), Zdeny Mašínové (z 15.4.) + (z 27.3.) , senátora Zdeňka Papouška, Jiřího Zlatušky (z 18.4.) + (z 8.4.), (+ z 21.2.) , Miroslavy Němcové (z 15.4.) + (z 26.3.), Jaroslava Hutky (z 18.4.) + (ze 31.3.), Alexeje Kelina, Antona Litvina, Martina C. Putny, Alexandra Vondry, Pavla Teličky, Jany Černochové (z 11.4.), Jana Bartoška (z 12.4.) , Vladimíra Hučína, Romana Jocha (ze 7.4.) (ze 4.3.) + (ze 14.1.) (+ 8.12. + 11. 9 +ze 7. 8.), Mariusze Jurosze, Karla Hvížďaly, Václava Vydry, Milana Uhdeho, Pavla Šafra (z 30.3.)+ (z 21.3.), Pavlíny Filipovské, Pavla Svobody, gen. Jiřího Šedivého, Karla Schwarzenberga (z 24.3.) + (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.) Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (z 22.3.), německého velvyslance , Tomáše Klvani (z 20.3.)+ (z 12.3.), Luďka Niedermayera (z 20.3.), Martina Bursíka (ze 17.3.) (+z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16.3.) (+ z 28.1), Miroslava Kalouska (z 11.3.) + (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Františka Laudáta, Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana, Marka Ženíška (z 27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) (+ ze 14.1.), Lenky Víchové, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.), Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.) (+z 11.12) , Jana Zahradila, Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21.11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) , Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty,Tomáše Peszyńského, Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) ,Čestmíra Hofhanzla, Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Karla Janečka, Jana Urbana, Maji Lutaj, Františka Janoucha, Vladimíra Hanzela, Anatolije Lebeděva či Alexandra Kručinina
V Kyjevě probíhá summit mezi EU a Ukrajinou. Zatímco naši představitelé, např. Pavel Bělobrádek, žertovali, že ještě neviděli žádného fašistu a akci chválili, západní tisk píše o silném skřípotu ve vztazích Kyjeva a Evropy. Co tedy Ukrajina od Západu dostane? Čím začíná Západ štvát? Jaká změna nastane? Bude mít podporu pro další boje se separatisty? Co českému divákovi uniklo, či mu to spíš neřekli?
Pomineme-li trapné vtipkování pana Bělobrádka, lídři EU do Kyjeva dorazili s jasnými záměry. Eurokomisař pro rozšiřování Johannes Hahn dopředu Ukrajině (ale také Gruzii a Moldově) „zavřel dveře“ přinejmenším na 10 let a kyjevský ministr zahraničí Pavel Klimkin připustil, že v nedohlednu je i bezvízový režim s EU. Třeba Financial Times to vysvětlují tím, že Německo a klíčové unijní státy tlačí na Kyjev, aby začal konečně dodržovat Minsk II a vzal tak Rusku záminky k obnovení agrese a potažmo tím i vytvořil podmínky pro alespoň určitou normalizaci vztahů mezi Unií a Ruskem. Ten názor zastává Berlín, Paříž i Londýn, a tak Kyjevu nejspíš nezbude, než dříve nebo později přestat „dělat haura“ a začít dohody opravdu plnit. Samozřejmě, kyjevská „strana války“ stále doufá, že se do věci vloží Washington a vše se ještě změní, ale pokud se tak nestane – a nic tomu zatím nenasvědčuje – bude muset Kyjev sklopit hlavu a poslechnout. Jinak nebudou miliardy ze zahraničí, jinak bude prostě obyčejný konec „kyjevských“. A jak podotýkají ukrajinští politologové, tento summit byl nejspíš poslední, na němž Unie byla ochotna hodnotit plané sliby Kyjeva, od teď už bude sledovat ne slova, ale reálné výsledky. Jinými slovy, z hlediska ukrajinských vládnoucích oligarchů jde do tuhého.
Podle některých zdrojů i polský prezident Komorowski tvrdí, že ,,sankce EU proti Rusku visí na vlásku“, protože je řada zemí EU nechce. Jaké jsou nejnovější součty ,,kverulantů"? Lze si vůbec představit, že sankce by byly do konce roku odstraněny? A co je nejdůležitější... Zaznamenala jste nějaký posun v postoji USA k věci, tedy vůči Rusku?
Ano, o onom příslovečném „vlásku“ Komorowski mluvil v rozhovoru pro polský Dziennik Gazeta Prawna. Sám za sebe – tedy za Polsko – sice konstatoval, že sankce proti Rusku by měly pokračovat, protože plní svůj účel, ale v době, kdy MMF i americký mainstream neochotně připouštějí, že po kolapsu se ruská ekonomika zvedá a roste, jsou to vlastně jen setrvačné řeči, které mají zabránit ztrátě tváře.
Myslím, že součty „kverulantů“ se nijak zásadně nemění, ale je důležité si uvědomit, že EU se nyní stále hlouběji drolí podél několika „bodů zlomu“ – Polsko a Pobaltí chtějí až do posledního Ukrajince bojovat s Ruskem, Německo s Francií se snaží udržet si pozici lídra EU a s tím související „razítko“, v Itálii ale rostou barikády proti přílivu uprchlíků, Unie netuší, jak se postavit k migrantům topícím se po tisících u evropských břehů a přitom si uchovat své ideály humanity, k tomu se jih EU bojí Islámského státu z Libye, Španělsko s Portugalskem s napětím sledují, jestli propukne „arabské jaro“ také v Alžírsku, odkud berou většinu svého plynu, a do toho všeho Řekové s klíčky od ruského plynu v kapse jasně říkají, že sankce potopí, a k nim se stejným názorem přidávají italští politici, a tak Kyjev už posílá protestní demarše i do Říma… Zkrátka, EU se mění v nejednotnou skupinu, jejíž členové mají každý svých problémů dost a dost na to, aby ještě jako celek „pečovali“ o „nějakou Ukrajinu“.
Umím si proto představit, že sankce proti Rusku budou během letoška alespoň plošně zmírněny, a to hlavně proto, aby EU udržela alespoň zdání jednoty, jinak by totiž hrozilo – a v případě Kypru, Řecka a Maďarska to už platí –, že si některé státy začnou prošlapávat své vlastní nezávislé cestičky a celý ten „domeček“ se zhroutí…
Co se týče USA, tam asi žádný posun nenastane a platí to i pro prezidenta, který za dva roky vystřídá Obamu, nicméně americké sankce proti Rusku jsou nadefinovány tak, že vzájemný obchod až tolik nepostihují, a obě strany se spokojí s tím, že na sebe budou poštěkávat a
okopávat si kotníky ve světě, tam, kde tomu druhému o něco jde. Nejdůležitější je přitom vcelku očividný fakt, že přinejmenším za Obamy Spojené státy do války s Ruskem kvůli Ukrajině nepůjdou. To by mělo uklidnit pro nejbližší dobu všechny, kdo se bojí třetí světové. Co bude za dva roky, se ale uvidí.
Pravý sektor vydává poměrně děsivá prohlášení: Po údajném zákroku pravidelné armády proti jeho jednotkám se mluví dokonce o podpálení prezidentského paláce, či alespoň o demonstracích. Jak hodnotit stupeň nebezpečí pro Porošenka a Jaceňuka, a to nejen z této strany?
Ano, asi je škoda, že pan Bělobrádek nepobyl v Kyjevě ještě o pár hodin déle, svých fašistů by si před sídlem prezidenta užil dost.
A možná by mu to nebylo nijak příjemné, protože Pravý sektor se nijak netají svým odporem vůči „demokratům“ z EU i NATO, neb přece „Ukrajina je nade vše“. Stupeň nebezpečí pro kyjevskou moc si netroufnu odhadnout, ale faktem je, že zatímco Pravý sektor a další neonacistické žoldnéřské prapory mají ve všem „ideologicky jasno“, na obranu vlády a prezidenta zbývá podfinancovaná a špatně vycvičená a vyzbrojená ukrajinská armáda, do níž jsou lidé povinně povoláváni, často násilím – kolika z nich se bude ve zbídačené zemi chtít opravdu umírat za své oligarchické vládce? V každém případě tak platí, že krajní pravice je s to Ukrajinu destabilizovat ještě víc, než je dnes. Kyjev se snaží nabídnout Pravému sektoru a dalším vstup do vládních řad, což je samo o sobě výrazem zoufalství, ujišťuje, že přece „nikdo nechce“ Pravý sektor odzbrojovat, a tak teprve uvidíme, jak to všechno dopadne. Pravý sektor v každém případě podřízenost státní moci odmítá – vidí se jako přímý nástupce banderovců a po roce a půl praktické beztrestnosti dnes stejně jako banderovci bojuje za „nezávislost Ukrajiny“, a to proti všem – doněckým, kyjevským, oděským… další si doplňte sami. Samozřejmě nelze přehlížet ani možnou „ruku“ oligarchy Ihora Kolomojského, který Pravý sektor v posledním roce opečovával u sebe v Dněpropetrovsku, a poté, co si na něj Porošenko a spol došlápli a zbavili ho moci nad obchodem s ropou, může mít s Pravým sektorem své plány.
Když jsme u toho podpalování... Jak se vy vypořádáváte s výrokem českého diplomata Václava Bartušky o těch, co ,,v Oděse prostě upálili" a v Dněpropetrovsku ,,zastřelili a pohřbili u silnice"? Co říkáte na reakci Zaorálka, o čem ten výrok vypovídá? A hlavně... podívejme se, prosím, meritorně na to, co víme o oděském masakru a prozkoumejme ,,politologický" rozměr Bartuškova výroku – že Rusové chtěli vyvážet na Ukrajinu válku a povstání, tak bylo legitimní s nimi zatočit.
Mám dojem, že nejméně od Vzpoury deprivantů si u nás málokdo dělá iluze o lidech, kteří se dostávají do nejvyšších funkcí, takže pan Bartuška sice „odhalil charakter“, ale podobně uvažujících lidí „tam nahoře“ bude jistě víc, jen si na rozdíl od něj uvědomují, že čas pro takto otevřená prohlášení přece jen ještě nenastal. Koneckonců, fakt, že pan Zaorálek se nad Bartuškovými slovy sice rozčílil, ale žádný trest nenásledoval a dotyčný je dál vysoce postaveným českým diplomatem, má silnou vypovídací hodnotu.
Jinak je Bartuškova verze událostí standardní – příběh podle něj nezačíná Majdanem a svržením legitimně zvolené vlády, ale až rebelií na východě Ukrajiny, aniž by se zmiňoval jazykový zákon a další kroky Kyjeva, které tu rebelii značně přiživily a umožnily Rusku využít situace a vstoupit vojensky „do hry“. Fakt, že „kyjevští“ upálení skoro padesáti lidí v Oděse vysvětlují na principu „můžou si za to sami“, je pak jen další ukázka deprivantství.
Hodně mě ale „pobavilo“, když pan Bartuška v onom rozhovoru poděkoval Saúdům za snížení cen ropy a tím i za atak na ruskou státní kasu. Děkovat tmářským feudálním Saúdům za cokoli už samo o sobě vyžaduje silné nervy, tím spíš, že jejich cenová válka už čtvrtý měsíc nonstop zavírá další a další frackingové vrty v USA a ty v Kanadě už zrušila v drtivé
většině. Coby zmocněnec pro energetickou politiku by pan Bartuška měl alespoň tušit, že saúdská cenová zbraň je plošná a ničí i vyhlídky EU na dovoz zkapalněného plynu z USA a tím pádem i na snížení energetické závislosti na Rusku…
Zdá se, že saúdský zásah proti jemenským povstalcům opravdu není moc povedený, protože i podle ČT šíitští rebelové postupují na Aden. Co se tedy všechno děje? Jak je možné rozebrat poslední týden na Blízkém východě? Jak se změnilo postavení Íránu, Saúdské Arábie a vliv USA? Jak pravděpodobný je nejčernější popisovaný scénář – tedy narušení lodního provozu skrze průliv Bab al-Mandab?
Po měsíci saúdských náletů rebelové jen upevnili svou kontrolu nad hlavním městem San´á i nad strategickým Adenem. Saúdové tak fakticky „jen“ zabili přes tisíc civilistů, včetně mnoha žen a dětí, námořní blokádou vytvářejí v Jemenu hladomor a s vojenskou podporou Spojených států tím vším zvyšují pravděpodobnost, že Evropu zaplaví další uprchlíci, tentokrát z Jemenu. Ano, volejme „Díky Saúdům!“
Samotný „Dům Saúdů“ nejspíš ale také cítí, že tahle jejich válka proti jednomu z nejchudších států světa, se – z hlediska původně vytyčených cílů – nějak nedaří, a tak nervozita roste a v nejvyšších patrech královské totalitní dynastie přibývá výměn na postech. Už padl i půl roku „starý“ korunní princ a ve středu byl jmenován nový, rošády proběhly v čele různých ministerstev, kdysi tak neotřesitelně stabilní Saúdská Arábie se chvěje vnitřní nestabilitou. To samozřejmě uvolňuje ruce Íránu v Sýrii a Iráku, Evropská unie sama od sebe požaduje větší roli Teheránu při řešení konfliktu v Sýrii, ale obnovuje přitom proti Íránu další sankce, zatímco USA vyzývají Saúdy, aby už té války nechali, dál je vojensky kryjí, mezitím si námořnictva zúčastněných zemí zkoušejí svaly v průlivech u Jemenu… Je to zamotané a uvidíme, co bude dál, ale mám dojem, že nějaký přelomový okamžik – v podobě mírových rozhovorů – je už na dohled.
V americkém Baltimore se rozhořely krvavé střety mezi černochy a většinovou populací. Objevují se překvapivé názory, že Američanům by se mělo přestat automaticky ,,odpouštět" otroctví či že si za současnou situaci do značné míry mohou sami . Dokonce i v ČR toto napsal do novin komentátor Marjanovič. Co říci k sociální situaci v USA a jak čtete obdobná radikální vyjádření?
To jsou v podstatě teze typu „za chudobu si můžete sami“, protože „málo makáte“, tedy teze, které 1 procento nejbohatších tak často prostřednictvím svých médií adresuje nám dole. Vlastně ani nevím, co na takové bláboly říci. Už jen vaše formulace o střetech „černochů s většinovou populací“ je podivná, když „většinová populace“ – máte nejspíš na mysli bělochy – se v USA sama segreguje, ukrývá se na přísně střežená předměstí a sídliště, své děti vzdělává na soukromých školách, zatímco v centrech měst žádná „většinová“ populace není; už tam zbývají jen chudáci různých barev pleti, většinově ale černí a Hispánci, jejichž děti chodí do stále se zmenšujícího počtu neuvěřitelně zbídačených státních škol a adekvátní jsou i jejich vyhlídky do života.
Snaha vydávat za hlavní problém nynějších nepokojů rabování, do něhož se zapojila asi stovka lidí, a přehlížet přitom fakt, že bílá policie zabíjí černošské muže i ženy skoro každý den, a navíc beztrestně, je další problém médií (a to nejen těch českých). Ve skutečnosti je to příběh chudoby, rasismu a beznaděje a toho, že LIDÉ – vy jim říkáte černoši – oprávněně
ztratili důvěru ve stát, ve volby, v justici, v politiku. V USA se formuje nová generace radikálů, kteří nevěří Obamovi a Jacksonovi a dalším etablovaným černošským politikům, a co víc, jejich pocity jsou hodně podobné pocitům ztracené mladé generace třeba ve Španělsku, Řecku a dalších zemích stižených nejbrutálnější formou korporátního kapitalismu. Není to o nevděčných a líných černoších, je to o všech chudých lidech na Západě obecně. V USA už na ně v rozporu s ústavou povolávají armádu, ve Španělsku „civilizovaně“ přijímají orwellovské zákony zakazující demonstrace, protesty a vše, co by „narušilo svobodu“.
Přitom platí, že někdy kolem roku 2030 už se běloši v USA stanou menšinou, ale moc si jistojistě uchovají, takže začne cosi jako apartheid. Po Baltimoru už se do lidí znovu střílí ve Fergusonu, po desítkách se zatýká v New Yorku, protesty se rodí i v dalších amerických městech. Zdá se, že USA čeká dlouhá „season of discontent“.
Na závěr tradiční otázka: Co dalšího zásadního se za poslední týden stalo, co vás překvapilo? A co bychom měli v nejbližší době rozhodně sledovat?
Mám dojem, že bohatě bude stačit sledovat vše výše zmíněné.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Martin Huml
