V minulém deníku poslankyně jsem přešla spíše k úvaze o tom, zda-li by měl či neměl náš pan prezident jet na summit NATO do Ankary. To proto, že jsem týden předtím strávila po operaci na lůžku a těžce se tak vykazovaly běžné dny poslankyně jako takové.

Tentokrát se můžu vrátit k obvyklému modelu. Minulý týden totiž zasedala sněmovna a já už byla „v plné polní“ u toho. Ovšem zda-li je, co psát, o tom mám mírné pochyby. Obstrukce, mimořádná schůze… prostě totéž, co pokaždé. Snaha nám znemožnit vykonat jakoukoliv práci jde opozici skvěle. Jestli je to kvůli tomu, že dělají naschvály a vrací bývalé opozici to, co ona dělala jim, nebo kvůli tomu, že se jim nelíbí legislativa, kterou navrhujeme, to si netroufám odhadnout, ale můžeme se pokusit vyčíst to z jejich projevů.

Do Ústína za starostou s baletkou ve vzpomínce

V pondělí jsem vyrazila s kolegou Jirkou Bartákem, místopředsedou sněmovny, do obce Ústín za panem starostou, s nímž jsme probrali krajské záležitosti. Nostalgie obrovská! Když jsme přijížděli před úřad obce, pan starosta měl vystrčenou hlavu z okna, ale ne, že by nás vyhlížel. Zdravil kolemjdoucí děti z mateřské školky, které se u něj na úřadě pravidelně zastavují, aby ho pozdravily. „Kreslí mi hezké obrázky a posílají mi z výletů pohledy,“ pyšnil se nám později pan starosta výstavkou v obecní kanceláři. Dědina, jak má být.