Jednaosmdesát let poté, co soužití Čechů a Němců v českých zemích ukončily události kolem druhé světové války, se na území České republiky má poprvé v historii konat sudetoněmecký sjezd pod heslem Život je setkávání.

„Bude to svátek společné kultury, rozmanitosti, dialogu a porozumění, na který jsou srdečně zváni nejen všechny generace sudetských Němců, ale i jejich čeští a mezinárodní přátelé,“ oznámil Bernd Posselt, spolkový předseda pořadatelské organizace Sudetoněmecké krajanské sdružení, známé ale podle německé verze názvu spíše jako „Landsmanšaft“.

Spolek, zaregistrovaný od roku 2015 i v Česku, je otevřeně lobbistickou organizací, hájící zájmy vysídlenců z Československa. Jeho prvním předsedou byl od roku 1950 Rudolf Logdman von Auen, někdejší poslanec rakouské Říšské rady, který po vzniku Československa v roce 1918 usiloval o odtržení českého pohraničí vyhlášením separatistické provincie Deutschböhmen. Tento pokus byl potlačen armádou, ideolog německého separatismu ale dostal možnost působit v československém parlamentu. V roce 1938 v Teplicích srdečně vítal Hitlera, i když je pravdou, že od třicátých let už byl jeho politický vliv zanedbatelný.

Po válce se usadil v Bavorsku, kam byla vystěhována největší část českých Němců, a inicioval vznik spolku, který by hájil jejich zájmy, a rovněž „prosazení právního nároku na ztracenou domovinu“ včetně dořešení majetkových otázek.

Tyto ambice sdílí Landsmanšaft doposud, když je jeho předsedou a od devadesátých let nejvýraznější tváří Bernd Posselt. Potomek vlivné rodiny předválečného Jablonce nad Nisou (otec zde vlastnil továrnu na plastikové výrobky, příbuzný Adolf Posselt byl dlouholetým starostou města a poslancem) se narodil v roce 1956 již v Německu.

Od sedmdesátých let byl blízkým spolupracovníkem Otty von Habsburka v Panevropské unii, což byl meziválečný projekt na politické a hospodářské sjednocení evropských národů. Postupně se prosadil v rámci bavorské CSU, která vždy byla nejbližším politickým spojencem vysídleneckých hnutí, od roku 1994 byl europoslancem. Ve stejné době se stává velmi „populárním“ v Česku, díky svým mediálním vystoupením na obranu sudetoněmeckých zájmů.

Politik, který svým vystupováním pro některé dokázal dát konkrétní náplň nejasnému pojmu „sudetoněmecký revanšismus“, měl ale na české straně vždy i své zastánce. K prvnímu zásadnímu střetu došlo v roce 2002, když chtěl Landsmanšaft otevřít v Praze svou kontaktní kancelář právě v čase předvolební kampaně, která tak dostala jedno z hlavních témat.

Ambice krajanského sdružení se pochopitelně vždy prolínaly se širší a složitější otázkou sousedských vztahů Čechů a Němců. Jejich restart po roce 1989 byl dlouho poznamenán nešťastným úvodním tahem prezidenta Havla, který dodal revizionistické lobby přehnané sebevědomí.

Václav Havel měl k Německu osobně pozitivní vztah. Podle všech jeho životopisců nešlo ani tak o rodinnou historii z doby nacismu, spíše o jeho vlastní zážitky z šedesátých let, kdy jeho hry měly v Německu úspěch, který mu umožnil ekonomickou nezávislost po celých dvacet let opozičních aktivit. Český disent byl také z Německa intenzivně podporován, a právě tento vděk stál na počátku jeho velmi vstřícných vyjádření, která bohužel na druhé straně byla pochopena zcela jinak.

Nejvášnivější spory na vládní úrovni se podařilo uzavřít Česko-německou deklarací v roce 1997, ale sudetoněmecké hnutí i poté dávalo najevo své ambice z pozice „rozvíjení kulturního a vědeckého dědictví bývalé domoviny“ ovlivňovat dění v Česku, což na druhé straně vyvolávalo nepochopení.

Hnutí ale také mělo podporu části intelektuální a politické scény, která propagovala společné aktivity a odpor interpretovala jako český šovinismus nebo nedostatek rozhledu. Od devadesátých let se kritickému hodnocení českého postoje věnovalo množství uměleckých a akademických děl. Jako badatelské téma to tehdy bylo velmi populární a daly se na něj získat veřejné prostředky i z Německa.

Jedním z oblíbených témat se stal třeba Brněnský pochod smrti, jak je nazýváno kolektivní vysídlení více než dvaceti tisíc brněnských žen, dětí a starých osob, ke kterému došlo na základě usnesení Zemského národního výboru z 29. května 1945. Proběhlo hned v dalších dvou dnech a bylo zcela improvizované a nezajištěné, takže při něm došlo k humanitární katastrofě. Od devadesátých let byl příběh opakovaně převyprávěn a stal se jednou z hlavních karet sudetoněmecké strany.

Navazování přeshraničních kontaktů na počátku devadesátých let se stalo příležitostí pro mladého brněnského novináře, který se současně snažil na místní univerzitě založit katedru politologie. Petr Fiala se hned na počátku devadesátých let stal předsedou moravského zemského výboru Panevropské unie. V této pozici byl v kontaktu s asistentem Otty von Habsburga Berndem Posseltem, který se v domovině svých předků objevoval čím dál častěji.

„S Panevropskou unií jsem se seznámil ještě před listopadem 1989 díky jejím kontaktům s brněnskou podzemní univerzitou a jejímu aktivnímu zájmu o tehdejší východoevropské země ovládané komunistickými diktaturami. Panevropskou unii jsem chápal jako jednu z cest, jak naplnit klíčové heslo listopadu 1989 – návrat do Evropy,“ vzpomínal před několika lety pro web Hlídací pes.

Bernd Posselt se stal zvláštní součástí české veřejné debaty, často byl zván třeba do Knihovny Václava Havla, kde v roce 2019 představoval svou knihu Příběh Evropy.

Kontakty přes akademický svět byly završeny v roce 2016, když se na Sudetoněmeckých dnech pořádaných v Norimberku objevil tehdejší český ministr kultury Daniel Herman, který účastníky oslovil „milí krajané“. Ze strany pořadatelů to bylo interpretováno jako historický zlom, kterým oficiální orgány ČR odmítly přístup kolektivní viny Němců, uplatněný v Benešových dekretech.

Sudetoněmecké dny pořádá Landsmanšaft každoročně na jaře, v čase letnic. Doposud se konal v různých městech Německa, nebo ve třech případech ve Vídni. Po Danielu Hermanovi, který měl téma česko-německých vztahů už předtím jako svou agendu, následoval o rok později Pavel Bělobrádek, vicepremiér a předseda lidovců, kteří tradičně měli přes Evropskou lidovou stranu na Německo intenzivní vazby.

V letech 2023 a 2025 Sudetoněmecké dny navštívil ministr české vlády Mikuláš Bek, ve druhém případě s oficiálním mandátem vlády. Při první příležitosti byla návštěva doprovázena i vysloveným poděkováním Landsmanšaftu a Berndu Posseltovi za zlepšení česko-německých vztahů z úst prezidenta Petra Pavla.

Při osmdesátém výročí konce druhé světové války český ministr školství Mikuláš Bek zdůraznil, že „hrůzy v českých zemích 8. května neskončily“ a kritizoval českou poválečnou pomstu na Němcích. Češi podle něj musejí „najít odvahu pohlédnout do propasti dějin“.

Ocenil také některé organizace, které tuto odvahu nacházejí. A jako jednu z nich bývalý rektor brněnské univerzity výslovně jmenoval spolek Meeting Brno, na jehož akcích se v minulosti účastnil. Spolek Meeting Brno je také českým pořadatelem Sudetoněmeckých dní v moravské metropoli.

Brno bylo už od devadesátých let přirozeným centrem snah o obnovu česko-německých kontaktů. Město, které bylo díky historickým vazbám na Vídeň v intenzivním kontaktu s německým světem, který nebyl zcela přerušen ani po roce 1948 (ve městě bylo třeba možné zachytávat vysílání rakouské televize) se tak stalo i objektem zájmu Landsmanšaftu.

Rok 2015, sedmdesáté výročí událostí konce druhé světové války, vyhlásilo tehdejší vedení města, tvořené stranami ANO, KDU-ČSL, Strany zelených a Žít Brno, jako Rok smíření. V jeho rámci se na jednání zastupitelstva objevil i návrh deklarace ve znění: „Město Brno upřímně lituje událostí z 30. května 1945 a dní následujících, kdy byly přinuceny k odchodu tisíce lidí na základě uplatnění principu kolektivní viny či užívaného jazyka.“

Ke koaličním stranám se tehdy přidala TOP 09, opoziční ODS a ČSSD o tématu odmítly hlasovat, jde podle nich o zbytečné otevírání historických ran. Přímo proti, a to velmi vehementně, se postavil zastupitelský klub KSČM, jeden z jeho členů text přímo v řečništi roztrhal.

Hned v následujícím roce byl založen spolek Meeting Brno, v jehož čele stanul koordinátor projektu Rok smíření Jiří Mottl. Cílem jeho aktivity je „podpora interkulturního dialogu, mapování a zpřítomnění historie města Brna a jihomoravského regionu, snaha o porozumění společné historii, hodnotám a tradicím evropských národů a šíření hodnot humanismu“.

Mezi jeho zakladateli byl s někdejším členem Žít Brno Petrem Kalouskem i David Macek, bývalý místopředseda KDU-ČSL a v jeho organizačním týmu lze najít i progresivní farářku Československé církve husitské Martinu Viktorii Kopeckou.

Spolek za devět let své existence měl podle Hlídače státu uzavřít s veřejným sektorem smlouvy za celkem 71 milionů. V letošním roce zaujme udělení víceleté dotace od Jihomoravského kraje na realizaci festivalu v letech 2025–2028 za šest milionů korun. Od brněnského magistrátu na období 2025–2027 dostal spolek 9 milionů korun.

Nejdůležitější součástí jeho aktivit je právě festival Meeting Brno. „Každý rok přinášíme setkání s inspirativními osobnostmi, nečekané perspektivy a prostor pro diskusi o důležitých společenských tématech. Připojte se k nám a objevte sílu sdíleného příběhu,“ uvádí spolek.

Současně s každoročním multikulturním festivalem budou v roce 2026 probíhat i Sudetoněmecké dny. „Zároveň má být symbolem Evropy spojené proti vzmáhajícím se národoveckým politickým směrům, tedy přesně proti těm, které způsobily druhou světovou válku,“ vysvětluje Petr Kalousek.

Podle Bernda Posselta bude sešlost „znamením, že je možné příkopy, které vykopaly nacionalismus a totalitní ideologie, přemostit a položit základy pro lepší budoucnost ve sjednocené Evropě“.

Na setkání Landsmanšaft každoročně uděluje i Evropskou cenu Karla IV. Vloni ji dostal bavorský premiér Markus Soeder, předtím předseda eurokomise Jean-Claude Juncker nebo v roce 2022 Volodymyr Zelenskyj.

Českými držiteli jsou biskup Josef Koukl, Petr Uhl, Daniel Herman a Libor Rouček.

Po oznámení místa konání mnohé na sociálních sítích napadlo, že by se česká sestava mohla rozšířit. A také se začala intenzivně šířit jedna stará fotografie z devadesátých let. Je na ní ještě Otto von Habsburg, doprovázen tehdy výrazně štíhlejším Berndem Posseltem, a společně s nimi moravský lidovec Pavel Tollner, ale také předseda moravské pobočky Panevropské unie Petr Fiala.