„Průvod šel pomalu za vozem, ve kterém se vezla rakev toho muže, který se v posledních letech už z české společnosti vytrácel, už to bylo, jak to nazval ve své hře, odcházení. Ale tady jako by se projevilo něco, co by asi nečekal a z čeho by byl tím svým známým způsobem v rozpacích. Tady se s ním loučili lidé jako s někým, s kým chtějí být navždy spojeni, jako by si ti lidé něco navzájem slibovali. Jemu i sobě,“ píše Peňás s tím, že v průvodu bylo k vidění mnoho sympatických tváří. Kam však pak ti milí, klidní a přátelští Češi zmizeli? ptá se.

Zároveň si také všímá toho, že v průvodu byl nápadný počet žen a dívek všech typů a věku. „Byl to pozoruhodný průvod. Myslím, že jiný, stejné kvality, už jen tak nezažijeme. A upřímně řečeno, bude to tak správné. Jednou za život to stačí,“ dodává Peňás.