Bezpečnostní analytik Vlastislav Bříza vysvětluje, že mezi jadernými mocnostmi existuje zásadní rozdíl v přístupu k použití jaderných zbraní. „Musíme rozčlenit jaderný klub na dva tábory. Na tábor, který za určitých okolností si vyhrazuje právo použít jadernou zbraň jako první,“ uvedl, že v tomto případě nejde pouze o možnost odvety na jaderný útok. „To znamená nejen odvetu na jaderný útok či útok zbraněmi hromadného ničení,“ doplnil v kanálu Rozhovory so Šimonom.
Druhou skupinu pak tvoří státy, které deklarují čistě obranný charakter svého arzenálu. „Potom je druhá skupina, která jaderné zbraně má výhradně jako odstrašení a případné použití podmiňuje jaderným útokem na sebe sama,“ popsal. Do této skupiny podle něj spadají Čína a Indie, které se hlásí k doktríně Nepoužít jadernou zbraň jako první.
Ostatní jaderné velmoci si podle Břízy možnost prvního použití vyhrazují, včetně Ruska. „Specifikum Ruské federace pramení ze Sovětského svazu,“ upozornil s tím, že téma je mimořádně aktuální vzhledem k válce na Ukrajině.
Geografie a důvod ruské doktríny
Bříza podotýká, že těžiště Ruska je v evropské části, kde se soustřeďuje ekonomika, politika i většina obyvatel. Pokud by hypoteticky došlo k masivnímu konvenčnímu útoku například ze strany Číny, Rusko by podle něj nemuselo být schopno rychle a efektivně vzdorovat.
Právě proto si Moskva historicky ponechává možnost prvního použití jaderné zbraně. „Při takto masivním konvenčním útoku měla možnost zahájit proti invazním vojskům útok jadernou cestou,“ vysvětlil historii ruské jaderné doktríny.
USA a možnost prvního úderu
Pokud jde o Spojené státy, ty nepatří mezi státy, které by se hlásily k doktríně „No First Use“ jako Čína a Indie. „Spojené státy mají specifické předpoklady pro to, aby jadernou zbraň použily jako první,“ uvedl bezpečnostní expert.
Jako příklady zmínil situaci, kdy by USA čelily útoku zbraněmi hromadného ničení, například chemickými či biologickými. Další možností je masivní konvenční útok, který by ohrozil samotnou existenci Spojených států nebo jejich spojenců. Zároveň zmínil i možnost preventivního či preemptivního použití jaderné zbraně v případě, kdy by někdo věrohodně hrozil jaderným útokem proti USA. „To jsou příklady, které jsou jasně specifikovány,“ dodal.
Severní Korea vs. USA: nesrovnatelné arzenály
Napětí mezi Washingtonem a Pchjongjangem v minulosti eskalovalo i do osobní roviny, když si Kim Čong-un s Donaldem Trumpem veřejně vzkazovali, kdo má „větší a funkčnější červené tlačítko“. Bříza ale upozorňuje, že severokorejský jaderný program nelze srovnávat s arzenálem Spojených států. Podle odhadů má Pchjongjang jen nižší desítky hlavic, zhruba kolem padesáti, zatímco USA disponují přibližně pěti tisíci jadernými zbraněmi.
Rozdíl podle něj je nejen v počtu, ale i v technologii a v nosičích. Spojené státy mají výrazně vyspělejší systémy, širší možnosti nasazení a globální dosah. „Je to, jako kdyby se srovnávala velikost Vatikánu a Číny. To jsou z hlediska jaderného arzenálu nesrovnatelné státy,“ podotkl.
Protiraketový deštník a jeho limity
USA dnes disponují funkčním protiraketovým deštníkem schopným zachytit i omezený počet mezikontinentálních balistických raket. Ten byl podle něj budován především jako obrana proti takzvaným „zlobivým státům“, například Severní Koreji či Íránu, které by byly schopny vyslat jen omezený počet střel.
V takovém případě je podle Břízy pravděpodobnost úspěšné obrany vysoká. Situace je však odlišná u Ruska. „Celá salva zbraní Ruské federace by jednoznačně překonala ten protiraketový deštník Spojených států amerických, ten, který je v účinnosti dnes,“ zmínil expert na jaderné zbraně.
Trumpova administrativa oznámila ambiciózní projekt nazvaný Golden Dome (Zlatá kopule), což je navrhovaný vícestupňový globální systém protiraketové obrany Spojených států určený k ochraně kontinentálního území proti balistickým, hypersonickým i dalším střelám, které by mohly být vypáleny proti USA.
Právě zde spatřuje Bříza možný průlom. „Pokud by byl realizován efektivně, mohl by to být game changer,“ naznačil, že tím by mohlo dojít k narušení principu vzájemného zaručeného zničení mezi USA a Ruskem.
USA a Rusko: vzájemné zaručené zničení
Mezi Washingtonem a Moskvou dodnes platí doktrína vzájemného zaručeného zničení. Obě země dohromady drží přibližně 90 % světových jaderných hlavic a jejich arzenály jsou vyvážené natolik, že ani jedna strana nemůže doufat v beztrestné vítězství. „Kdyby jeden stát zaútočil na druhý, ten druhý bude mít schopnost jaderný útok opětovat,“ vysvětluje Bříza.
Paradoxně, právě tento stav je podle jeho názoru prvkem stability mezinárodní bezpečnosti, protože obě velmoci vědí, že v jaderné válce nelze strategicky zvítězit. „Vzájemně se drží v šachu, to je jaderná parita,“ doplnil.
Přesto Bříza vysvětluje, že regulace jaderných arzenálů má nejen bezpečnostní, ale i ekonomický rozměr. „Jaderné zbrojení patří k tomu nejdražšímu, co ve svém arzenálu máte,“ připomněl. A že nekontrolované závody ve zbrojení by mohly ekonomiku států vyčerpat.
Navíc, od určitého počtu hlavic další navyšování nedává smysl. Pro zničení protivníka stačí jen část existujícího arzenálu, a pokud dvě supervelmoci drží kolem 90 % světových zásob, nemají racionální důvod počty dál zvyšovat.
Konec New START: svět bez limitů
Smlouva New START, poslední platná dohoda mezi USA a Ruskem o omezení strategických jaderných zbraní, skončila 5. února 2026. Omezovala počet rozmístěných hlavic na 1550 a nastavovala kontrolní mechanismy včetně inspekcí a výměny dat. Jejím vypršením přestaly mezi oběma největšími jadernými mocnostmi světa platit právně závazné limity.
Znamená to, že se svět stává nebezpečnějším? Podle bezpečnostního analytika Vlastislava Břízy nikoli nutně. „Nemyslím si to; stává se nepředvídatelnějším,“ poznamenal. Připomněl, že regulace strategických arzenálů mezi USA a Sovětským svazem, později Ruskem, fungovala od roku 1972. „Jsme poprvé za 54 let v situaci, kdy strategické jaderné zbraně těchto dvou států nejsou vůbec regulovány,“ upozornil, že jde o nové a nepříjemné období v mezinárodních vztazích, nikoli však o bezprostřední katastrofu. Obě země podle něj v tuto chvíli nemají zásadní důvod dramaticky navyšovat počty hlavic.
Objevují se však i obavy, že po vypršení některých dohod může dojít k renesanci raket středního doletu, tedy zbraní schopných během několika minut zasáhnout cíle v Evropě. V této souvislosti se objevují i názvy jako Orešnik či Poseidon.
Bříza ale mírní obavy z mediálně známých ruských systémů. „Netřeba se bát ničeho; je potřeba mít respekt. To je rozdíl,“ řekl. A dodal jasně: „Bát se, k tomu není důvod, protože naše západní civilizace je pod deštníkem Spojených států amerických,“ upozornil, a že jaderná parita mezi USA a Ruskem platí i ve vztahu k NATO. Pokud by došlo k jadernému útoku na alianci, následovala by adekvátní odpověď. „Čili určitě bych se nebál. Měl bych respekt,“ zopakoval.
„Orešnik“ jako vzkaz směrem k Západu
Rusko již dvakrát použilo proti Ukrajině raketový systém typu Orešnik. Bříza upozorňuje, že střely středního doletu jsou ze své podstaty koncipovány jako nosiče jaderných zbraní, protože jejich vývoj je mimořádně nákladný. A že v tomto případě šlo spíše o demonstraci schopností než o snahu způsobit maximální škody. Použití bez klasických ničivých hlavic vnímá expert jako součást propagandistického sdělení. „Je to reklama na ruský vojenský průmysl – podívejte se, jakou zbraň jsme schopni sestrojit,“ naznačil.
Druhým rozměrem bylo podle něj odstrašení. „To je to poselství, které Ruská federace poslala – vyděsit, ukázat technologický náskok a zároveň odradit Západ od další pomoci,“ vysvětlil. Dosah těchto střel je přitom takový, že by v případě eskalace mohly zasáhnout cíle prakticky na celém území Evropy.
Ruské demonstrace síly jsou především vzkazem Evropě, která podle Břízy dlouhodobě podcenila obranu. „Evropa pochopila, že zaostává z hlediska výzbroje, třicet let zaspala, investovali jsme do jiných našich priorit, nikoli do obrany.“ Nyní se Evropa pomalu probouzí do nové geopolitické reality.
„Je hezké mluvit o hodnotách, ale když neumíte tvrdou sílu, tak dneska vidíme, že Ruská federace ani Spojené státy ani Čína vás nebudou brát vážně,“ řekl. A dodal tvrdé přirovnání: „Když nebudete mít ty zbraně, nebudete sedět u stolu pro dospělé, budete sedět u stolu pro děti.“ Evropa si uvědomila slabiny zejména v oblasti protiraketové obrany. V roce 2022 proto Německo přišlo s iniciativou na vybudování společné evropské ochrany nebe, tedy vícevrstvé protiletadlové a protiraketové obrany, která má zahrnovat i systémy schopné čelit střelám středního doletu.
Ruský strategický arzenál prošel v posledních letech modernizací a část raket je nová. I kdyby některé střely selhaly, jejich množství je podle Břízy natolik vysoké, že část by s jistotou doletěla. „S tím musíme počítat a k tomu musíme mít respekt. Nesmíme to s despektem hodnotit, že by se nic takového nestalo,“ zdůraznil. Samotná kvantita ruských zbraní znamená, že by minimálně část dokázala odstartovat a zasáhnout cíl. Rychlosti těchto střel jsou enormní a objem arzenálu by umožnil překonat i velmi pokročilý protiraketový deštník.
U konkrétního raketového systému Orešnik však Bříza mírní představy o masovém nasazení. Rusko podle jeho názoru nedisponuje stovkami kusů této extrémně drahé střely. Její hodnota je spíše demonstrativní – jde o ukázku technologických schopností a o potenciální nosič jaderných hlavic, včetně vícenásobných.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Cítíte se pod americkým jaderným deštníkem skutečně bezpečně?
