V Německu, na rozdíl od ČR, již umírají lidé, a to po desítkách. Jak na to reaguje německá veřejnost? Vyvolává to strach? A jaké poučení z toho lidé vyvozují? Jaká opatření proti epidemii vlastně doposud byla přijata?

Německu podle mě teprve velmi pomalu dochází, co se děje. Respektive, že už se to netýká jen okolních zemí. Média a především místní politici byli dlouho velmi opatrní v komentářích, a to i ve chvíli, kdy v Itálii už byla situace kritická. Na jarní prázdniny proto vyrazilo mnoho Němců právě do Itálie, tak jako každý rok. Pokud si nákazu přinesli z Itálie, roznesli jí doma v Německu mezitím dál. V Bavorsku ta informační zdrženlivost podle mě přímo souvisela s komunálními volbami, které se konaly 15. března. Viditelně nebyl zájem mezi lidmi vyvolat paniku, která by logicky účast ve volbách negativně ovlivnila.

Pomalu se omezoval provoz divadel a muzea byla zavřená už 13. března, ale teprve další den po volbách v Bavorsku přišel jasný signál, že se opravdu něco vážného děje. Oznámení, že se zavírají školy a školky, a také hranice s Francií, Rakouskem a Švýcarskem. To vyvolalo první vlnu paniky. S vyhlášením krizového stavu začali Němci s velkými nákupy, prakticky okamžitě zmizely z obchodů dezinfekce, základní potraviny, hygienické potřeby, a objevili se první lidé s rouškami – mimochodem, které ani tady nejsou běžně k dostání.