Murínův titul se nejvíce věnuje osobě, která má velmi blízko také k České republice. Jedná se o bývalého vrcholového kulturistu a slovenskou celebritu začátku 90. let Milana Reichela. Tento člověk měl blízko k řadě zločinců, jeho mediální tvář je však známá dodnes. Reichel pravidelně poskytuje rozhovory, vysvětluje údajné pozadí mnoha incidentů z let dávno minulých. Svou podivnou roli sehrál také před několika měsíci, kdy slovenská média zaplavily tajné nahrávky, jejichž protagonistou byl právě Reichel. Řeč v nich byla nejen o machinacích s parcelami, ale zejména o někdejším slovenském prezidentovi a později i řádně zvoleném poslanci Andreji Kiskovi.
Co se spojení s Českou republikou týká, Reichel se několik let na přelomu tisíciletí pohyboval ve východočeských Pardubicích, vazbu trávil v pohodovém prostředí v sousedním Hradci Králové. Jeho přínos pro knihu je klíčový, jelikož je jedním z mála přeživších. A ti, kteří žijí, mají většinou výhled zpoza zamřížovaného okna. To se týká nejen Mikuláše Černáka, ale například i nájemného vraha Alojze „Čističe“ Kromky.
Murín v knize mapuje také život méně známého popradského mafiána Ondreje Žemby, bývalého násobného mistra Československa v kulturistice. Věnuje se rovněž propojení organizovaného zločinu na slovenskou tajnou službu SIS, o čemž bylo napsáno i řečeno mnohé. A mnohé z toho směřuje k bývalé garnituře HZDS v čele s Vladimírem Mečiarem.
Murín se ovšem nevyhýbá ani exprezidentovi Kiskovi, a to v příznačně pojmenované kapitole Prezident a podsvetie?
Co je z pohledu ParlamentníchListů.cz nejpřínosnější, je až chirurgicky přesný popis zločinů. Od „obyčejného“ zastřelení (Peter Steinhübel alias Žalud) až po otřesné zohavení. „… spoločne strhli na zem a Mikuláš Černák na zemi ležiaceho poškodeného osemkrát bodol nožom s čepeľou najmenej 18 cm, ktorý mu podal Karel Szatmári, do zadnej a prednej časti trupu. Následne Mikuláš Černák pridržiavajúc telo, podal nôž Michalovi Csémymu, ktorý poškodenému oddelil hlavu od tela, čím mu spôsobili zranenia, ktoré viedli k bezprostrednej príčine jeho smrti. Na pokyn Mikuláša Černáka bolo telo odvezené za obec Vernár, poliate benzínom a zapálené. Hlavu poškodeného uložili na osobné motorové vozidlo zn. Lada evidenčného čísla PPB-30-77 pred obytným domom Maja na ulici Moyzesovej v Poprade.“
Knihu vydává vydavatelství Dixit.
ParlamentníListy.cz přinášejí rozhovor s nakladatelem Igorem Ďuričem:
Vydali byste tuto knihu i ve chvíli, kdyby u moci byl SMER a v čele kabinetu Robert Fico?
Podobné knihy, a je jich bohužel velmi málo, často provázejí výhrůžky některých aktérů. V knize by se jich našlo mnoho v čele s Milanem Reichelem. Měli jste s vydáním problém?
Naše vydavateľstvo ani autor Gustáv Murín nezaznamenalo pri príprave knihy žiadne problémy ani vyhrážky. Všetky opísané osoby a udalosti sú už verejnosti známe a ich činy boli pred vydaním knihy priebežne zverejňované v rôznych slovenských i českých médiách. Kniha nie je obžalobný spis, ale dobová kronika jednej krvavej etapy slovenskej spoločnosti, vychádzajúca z verejne dostupných informačných zdrojov. Neslúži na usvedčovanie vinníkov, ale na pamiatku obetí, a je varovaním pred ďalšími obeťami organizovaného zločinu.
Gustáva Murína kontaktujú niektorí bývalí členovia podsvetia so svojimi pamäťami, ktoré sú ale väčšinou nepoužiteľné. Aj Mikuláš Černák si myslel, že mu porozpráva svoju rozprávku a tým to skončí. A práve naopak, aj svedectvo Milana Reichela bolo inšpirované knihou Černáka, v ktorej sa Reichelovi pokúšal kdečo našiť, a tak mal Reichel záujem verejne sa obhájiť v rozhovoroch pre printy, online a televízne seriály.
Co si od knihy slibujete? Přece jen jsou v ní zmíněné věci (Tuzex, privatizace, spolupráce se SIS atp.), které mnoha mladým nic neřeknou…
Zaujímavosťou Murínových kníh je, že majú veľmi veľa čitateľov medzi ženami. Knihy kupujú nielen pre seba, ale aj pre svojich manželov a partnerov. Z jeho skúsenosti viem, že sa mu ozývajú matky synov, ktorí nikdy nesiahli po knihe, ale tie jeho priam „zhltli“. Hoci sa udalosti udiali len pred 20–30 rokmi, mladí mali iné záujmy a problémy. Okrem toho sme už boli susedný, nie spoločný štát, hoci s blízkym jazykom. Aj preto im zrejme niektoré veci nič nehovoria. Napriek tomu veríme, že aspoň u časti z nich vzbudíme záujem o dobu nedávno minulú a budú si to chcieť aspoň vygoogliť. Napríklad ten Tuzex, ten by mohli poznať z výborného českého filmu Bony a klid, ale aj to už je pre nich asi starina.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tomáš A. Nový
