Přímá linka s Vladimirem Putinem je svým způsobem unikátní formát pořadu, který má hned několik rovin. Na prvním místě vytváří prostor přístupnosti prezidenta, který má v politické kultuře Ruska zvláštní postavení. V tomto smyslu má pořad demokratické vyznění a dává alespoň virtuálně možnost obrátit se k prezidentovi země a oslovit ho. Zároveň odkazuje na určité monarchistické rysy, které jsou v Rusku velmi silné a vedou k upřednostnění personalizace moci a politického procesu.

Pořad slouží také jako určitý lidový ventil – řada otázek totiž obsahuje kritiku místních činovníků, žádosti o pomoc těch, kdo se pomoci nedočkali, stížnosti na špatnou práci gubernátorů či vlády. Kreml tak nechává ventilovat problémy občanů, které prezident jako nad-politická figura de facto neutralizuje. Otázky a jejich konkrétní struktura mají samozřejmě sociologickou hodnotu pro Kreml – mohou identifikovat nálady ve společnosti a ukazovat na nejaktuálnější problémy či názory obyčejných lidí po celé zemi.

Konečně, pořad je zároveň vynikajícím PR (public relations) tahem, který pomáhá utvářet Putinovu autoritu a popularitu. Samozřejmě, že je možné diskutovat o tom, do jaké míry je přímý přenos otázka zrežírování a výběru otázek i dotazovaných. O tom se ostatně vedou spory i v samotném Rusku – určitý výběr tu bude hrát svojí roli i s ohledem na to, že jde o PR.