„Riziky a bezpečnostními aspekty fungování státu se zabývám už dlouho a hodně do hloubky. Proto si mohu dovolit se vší vážností tvrdit, že to, co v současné době zažíváme, není způsobeno nezvládnutím krizového managementu ve zdravotnictví nebo individuálním selháním premiéra a vlády. Je to daleko horší. Jedná se totiž o stav, způsobený fatálním selháváním téměř všech segmentů státní správy včetně klíčových složek bezpečnostního systému – armády a policie. Snad s výjimkou hasičů – ti fungují výborně bez ohledu na současné problémy, a nejspíš i navzdory vlastnímu ministerstvu. A také díky podpoře dobrovolných hasičů, což je aktuálně asi jediná oficiální mimostátní branná organizace, reálně připravená pomáhat spoluobčanům v případě skutečné krize,“ sdělil Štefec.

A vypořádává se i s případnými námitkami, například, že armáda pomáhala s logistikou, že vojáci nastoupili k pomoci ‚stařečkům‘ do domovů důchodců atd. „Ale ... byla to opravdu pomoc? Neustále omílané počty nasazených aut jsou vlastně směšné, protože jakákoliv větší logistická firma má těch vozidel násobně více a dokáže podobné akce, jako slavný ‚odvoz roušek‘, zorganizovat podstatně rychleji, efektivněji a pro stát v konečném důsledku laciněji. A při vší úctě, reálnou pomoc vojáků v neustále připomínaných domovech důchodců (byť si jí osobně velmi vážím) asi nejlépe vyjádřil Radek Baran, ředitel Domova Slunečnice: ‚Armáda vám nepomůže ošetřovat klienty. Nemají lékaře, nemají ani zdravotní sestry, čili budou určeni jenom na logistické záležitosti‘,“ zmiňuje Štefec.

Jiná věc by podle něj byla, kdyby ministr obrany po boku s náčelníkem generálního štábu a premiérem za zády místo honění hybridních zločinců prohlásil, že armáda aktuálně nepotřebuje těch pár předražených amerických vrtulníků.

„Že ještě pár let vydrží s tím, co má, a uvolněné peníze investuje například do přípravy mobilních očkovacích míst a vytváření ‚záchytných‘ covidových izolátorů pro pacienty s lehčími průběhy covidu-19. Bez nároků na peníze od pojišťoven. A že věnují část peněz i na rehabilitaci léta zanedbávaného vojenského zdravotnictví, navenek se pyšnícího miliardovým špitálem v Těchoníně (který nakonec nebyl v rámci současné kovidové krize vůbec použit) a bohatě dotovanými polními nemocnicemi v Afghánistánu či jinde ve světě, ale v reálném životě, v rámci ČR, chudou popelkou bez peněz a s mizerným vybavením. Ostatně jako celý zbytek ‚české části‘ naší armády. Jenže tohle ani ministerstvo, ani armáda neudělaly a z mého pohledu tak tváří v tvář současné krizi, která vlastně představuje teprve začátek nadcházejících problémů, totálně selhaly. Z mnoha důvodů, z nichž ten ekonomický není ani zdaleka ten nejdůležitější. Nejhorší totiž je fakt, že kořeny tohoto selhání neleží ani tak na Ministerstvu obrany, jako spíše na Ministerstvu zahraničí,“ sdělil Štefec.

„Jak už jsem uvedl, ze zhroucení státní správy není možné vinit jen současnou vládu, ačkoliv Andrej Babiš měl čas pokusit se její zoufalý stav, který je odborníkům znám už dlouho a neustále se na něj snaží upozorňovat, alespoň částečně změnit. Uznávám, že to několikrát zkoušel, ale protože to nikdy nebyla jeho priorita, vlastně se nic nezměnilo. Dokázal se sice zbavit některých problémových lidí, ale stejně jako prezident Trump v USA, ani Andrej Babiš nedokázal (nebo možná ani nechtěl) zasáhnout její zkorumpované jádro. Zůstal na politické úrovni, nedokázal to dotáhnout do úrovně odborné, do úrovně konkrétních úředníků. Instalovaných svými kamarády a politickými ‚protektory‘, zakonzervovaných v pozicích na ‚věčné časy‘ zákonem o státní službě, a zpravidla ani v nejmenším nepolíbených znalostmi státní správy nebo pojmy jako ‚zájem státu‘ nebo ‚strategické řízení‘. A často neoplývajících ani intelektuální schopností definovat konkrétní státní politiky, vedoucí k udržení, resp. k obnově státnosti a svrchovanosti ČR a jejího bezpečnostního systému, zato oplývajících servilitou vůči svým protektorům a ochotou při sebeslabším zašustění bankovek hledat příslušný zákoník, aby ho mohli zahodit,“ dodal.

Domnívá se, dle svých slov celkem oprávněně a doložitelně, že jde o proces do značné míry řízený. „Stát bez funkční státní správy nemá jak klást odpor kolonialistickým praktikám a exploataci své ekonomiky ze strany silnějších mezinárodních aktérů, ať už to jsou ekonomicky nebo vojensky silnější státy, nebo dokonce pouhé korporace. Ztrácí vlastní identitu, pozbývá národní ideologii a nechá se snadno ovládat. Stát, který ztratí svou státnost, svou armádu a rezignuje na vlastní zahraniční politiku, už není státem, ačkoliv se tak může nazývat. Například ze setrvačnosti nebo aby se nevyděsili voliči. Mohli by podlehnout falešnému dojmu, že by mohli „něco“ udělat, aby se daný stav změnil,“ řekl.

Andrej Babiš

• ANO 2011
• poslanec

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

„Musím také uznat, že Andrej Babiš do procesu rozpadu státní správy v ČR vlastně ani neměl šanci moc zasahovat. Po celou dobu existence jeho vlád mu nad hlavou visel Damoklův meč nějakého průšvihu, zpravidla uměle vytvořeného (a to bez ohledu na argumenty jeho odpůrců, často rovněž umělé a hodně vzdálené od reality). Naopak, jeho schopnost kličkování mezi Scyllou německého tlaku na likvidaci Benešových dekretů a de facto i samotné ČR, vedeného jak přímo, tak přes EU, a Charybdou nátlaku ze strany USA, zaměřeného na zajištění bezvýhradné podpory jejich boje proti RF a Číně a podporu nákupů od amerických zbrojařských firem, pokud možno ještě hrubšího a nevybíravějšího, je svým způsobem obdivuhodná,“ poznamenal.

„Co se s tím za současné situace dá dělat, to opravdu nevím. Volby jsou záležitost politická a nic moc nezmění. Škola, v níž by se primárně vzdělávali státní úředníci, aby zapadli do systému a dokázali vzdorovat hloupým nápadům amatérských politiků, u nás neexistuje. Ostatně stejně jako už neexistuje ani funkční a dostatečně robustní systém státní správy, který by mohl tento stav sám od sebe změnit. Svým způsobem jsem proto vděčný za pandemii covidu-19, protože jí odhalená zoufalá impotence českého státu se projevila za (zatím) relativně nízkého ohrožení naší země a nás, občanů. Věřím, že se s tím dá do doby, než dojde ke skutečně velké krizi, ještě něco dělat. Tato krize se k nám blíží, aniž jí zatím vedení země věnuje jakoukoliv pozornost. Nemá ještě ani jméno, ale už teď jsou jasné její příčiny – kolaps ekonomiky, kolaps státní správy a kolaps bezpečnostního systému ČR. A také to, že na ni nejsme ani v nejmenším připraveni,“ zmínil.

„Potřebujeme změnu. Ne nějakou revoluci, na to, začínat znova ‚na zelené louce‘ není ani čas, ani peníze, ani chuť. Prostě to chce změnu perspektivy a přístupu. Občas optimisticky říkám, že válka, k níž současný svět viditelně téměř neodvratně spěje, to ‚nějak‘ vyřeší. A pesimisticky dodávám – pokud ještě bude co, s kým a kde řešit,“ uzavřel.