Před dvaceti devíti lety nám říkali, přinesli jsme vám svobodu, demokracii, volnost pohybu, rovnost všech před zákonem, blahobyt. Stát a obce povedou ti, které si vyberete ve svobodných volbách ať už zvolením strany s nejlepším programem, nebo hnutí, či jednotlivce. Budete mít právo zakládat veřejně prospěšné organizace k zajištění toho, na co stát nebude stačit. Pokud někdo poruší Vaše právo, dovoláte se nápravy u nezávislého soudu. Všude budou odborníci. Do tří let se dostaneme na úroveň Rakouska. Máme již nyní předpoklady pro rychlý rozvoj. Náš stát je bez dluhů, dokonce s reservami. Naši občané jsou vzdělaní a znalí lidé. Západ nám pomůže. Ústředními hesly převratu byly „pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“ a druhým „nejsme jako oni“. Bylo a je i nadále tomu skutečně tak?

Obávám se, že ne. Ze státního svátku připadajícího na 17. listopad nám aspoň v kalendářích zbyla jen polovina, a to ta, která se vztahovala k 17. listopadu 1989, nazývaná „Den boje za svobodu a demokracii“. Původní svátek, kterým vše začalo, nazývaný všude po světě „Mezinárodní den studentstva“, z kalendářů vymizel a v projevech tento den byl připomenut pouze v některých. Obvyklá neznalost nastupující generace důvody připomínání událostí dne 17.11.1939 nezná, řada příslušníků mladé generace se podivila, že se vůbec o komunistický svátek nejedná, jako kdyby na tom vůbec záleželo, ale že v tento den Němečtí okupanti zavřeli v Protektorátu Čech a Morava české vysoké školy, původně na tři roky a ve skutečnosti na celou válku. Ani, že v tento den bylo postříleno devět členů studentské samosprávy a přes 1200 studentů odvezeno a zavřeno v koncentračních táborech, kde několik desítek zahynulo, než se propustili postupně na svobodu. Proto byl v Londýně vyhlášen ještě za války Mezinárodní den studentstva připadající na tento den.