Kampaň k americkým prezidentským volbám 2016 se právě rozjíždí. Týká se i nás – ať už chceme, nebo ne. Zahraniční politika Spojených států, formálně kormidlovaná šéfy Bílého domu, je strategickým i morálním fiaskem s celosvětovým dopadem.

Ohledně volby samé je možné konstatovat jedno: S ohledem na současné ideové pozadí americké politiky stran a jejích lídrů i světovou politicko-ekonomickou situaci vlastně nemá valný význam zkoumat, který z kandidátů vystupuje za demokraty a který za republikány. Ať zvítězí kdokoli, Spojené státy si dál pojedou svoji takzvanou neokonzervativní politiku. Tedy expanzi maskovanou „vývozem demokracie“, imperiálním rozmachem, který dříve či později přivede válku až před naše dveře. Jisté nuance v tomto směru mezi kandidáty zůstávají – aby ten „produkt“ vůbec bylo možné voličům prodat.

Proto i my potřebujeme vědět, co se u našeho hlavního současného „protektora“ vlastně děje. Nikdy totiž nelze vyloučit, že se přece jen rodí jistá nepatrná naděje pro budoucnost. Spočívá i nespočívá v kandidátech „menšinových“ proudů.

Demokratizace kladivem

Kandidáti dvou stran „klasických“ jsou s jedinou výjimkou věrnými stoupenci ničivé ideologie neokonzervatismu. Ten převládl v americkém politickém směřování už během 90. let. Ve vztahu k zahraniční politice se mu říká vznešeně znějícím názvem unilateralismus. Což pochází ze slova unilaterální, tedy jednostranný, a znamená to prostě – vládu impéria. Včetně rozpoutávání „preventivních“ válek a násilného prosazování toho, co je v podání USA označováno za „svobodu a demokracii“ (čti: vládu USA, či obecně Západu, a jejich hluboce pokřivených hodnot).

Neokonzervativismus také znamená militarismus (neboli nekončící válku, potřebnou pro udržení ekonomické mašinerie impéria v chodu). Nezbytnost dominance USA světové politice (totéž). Prosazování vlastních představ o spravedlnosti. „Misijní“ horlivost, s níž náš „Velký Bratr“ po libosti „vyváží“ své zájmy, kam se mu zrovna hodí – a pocit americké výlučnosti a předurčení, jež tohle všechno umožňuje. Spisovatel Stefan Halper definoval neokonzervativní zahraniční politiku jako „realizaci demokracie ze zadní části Humvee“ (am.vojenské vozidlo, pozn. red.).