Státy Visegradské čtyřky tedy Česko, Polsko, Slovensko a Maďarsko se rozhodly, že budou jednat o praktikách odebírání dětí norským Barnevernetem. To je dobrá zpráva i pro Evu Michalákovou, o jejichž dětech odebraných tímto úřadem by na podzim měla jednat norská krajská sociální komise. Problém s tamními praktikami odebíraní dětí mají všechny tyto země.

Myslím si, že na Norsko musí být vyvíjen velký mezinárodní tlak ohledně jejich nepřípustných způsobů péče o děti. A když se proti němu spojí více zemí, bude to jenom dobře. Jen tak lze Oslo donutit k tomu, aby se tímto problémem zabývalo a přehodnotilo jej.

Někdo namítne, že je třeba respektovat zákony a zvyky země, ve které chce žít. My to přece po cizincích vyžadujeme v České republice také a to samé musí platit o Češích, kteří se rozhodnou žít v zahraničí. Jistě! Já to ale chápu tak, že když se přestěhují do Anglie, je logické, že budu respektovat tamní jízdu vlevo a nebudu s autem vjíždět do protisměru, protože přece u nás doma jezdíme vpravo. A je mně jasné, že pokud bych to dělal tak skončím buď na hřbitově, nebo v psychiatrické léčebně.

Jenomže obecně by v evropském kulturně civilizačním prostředí mělo platit, že děti by měli v první řadě vychovávat biologičtí rodiče. A jenom v krajním případě by jim měly být odebrány, což ale není případ paní Michalákové.

Další výtka zastánců norských praktik směřovala k českým politikům, že prý nemají přesné informace. To také není pravdou, například europoslanec Tomáš Zdechovský, který v tomto případě odvedl obrovskou práci, osobně paní Michalákovou navštívil v Norsku, kde mimo jiné zjistil, že pracuje v tamní školce a stará se o děti. A těžko by mohla dělat tuhle práci, kdyby s nimi měla nějaké problémy.