V Česku sledujeme situaci na Slovensku častěji, nežli situaci v jiných státech. V současné době, po dlouhých letech vlády Smeru, která přinesla Slovensku prosperitu a fungující sociální stát, nastoupila vláda pravice. Matovičova vláda je vládou širokého slepence slovenských pravičáků od evropských liberálů až po ultramontánní katolické konzervativce. Jedni by chtěli vést Slovensko do Evropy, jen nevědí, jak na to.  A druzí mají zálusk na prosazování agendy politického katolicismu. To znamená např. potírání potratů po polském vzoru a samozřejmě homofobní přístup. Zatím se ale každá vláda slovenské pravice  rozhádala do roka. A už dlouho žádná pravicová  vláda nedokončila svůj řádný čtyřletý mandát. Nyní se Matovičova vláda jakž takž semkla, protože čelí velkému vnějšímu nepříteli a tím je Covid-19. V této agendě si slovenská vláda nevede špatně, ale i při pohledu z dálky je zřejmé, že předchozí Pellegriniho kabinet Smeru postupoval v boji proti pandemii systematičtěji a úspěšněji.

V pondělí jsem si se zájmem přečetl v jinak dobře informovaném periodiku E15 zcela tendenční článek Tomáše Skřivánka, takto šéfredaktora slovenského týdeníku Trend, pod velmi návodným názvem: „Fico a rozměry zločinu“. Jaký název, takový obsah.

Nejsem nikterak zavázán Robertu Ficovi. Naše kontakty se poté, co jsem před deseti lety odešel z pozice předsedy ČSSD, zcela přerušily. Do té doby byly velmi přátelské. A pro úplnost řeknu, že to nebyla moje iniciativa, že jsem pro R. Fica přestal existovat. Prostě skončila funkce, skončilo přátelství. Ale co je moc, to je příliš.

Premiér Matovič se až do svého nástupu do funkce premiéra projevoval jako matla patla slovenské politiky. Budil jen útrpné úsměvy a to až do té doby, nežli se, z božího dopuštění a díky skvělému marketingu před jarními volbami, stal předsedou vlády Slovenska.