Dnes se v tomto směru situace vůbec nezměnila, ba právě naopak. Masivní navyšování prostředků na vědu a výzkum je znovu příkazem doby a údajnou nezpochybnitelnou podmínkou naší prosperity.  Ale stejně jako tehdy hrozí budování Potěmkinových vesnic.

Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ)  nedávno dokončil prověrku vynakládání veřejných prostředků na vědu a výzkum za roky 2014 – 16 a je třeba jej za toto „fouknutí“ proti větru pochválit. Neváhal otevřeně poukázat na některé zásadní problémy, které dnešní exploze prostředků na vědu a výzkum přináší, a vysloužil si za to nevrlou kritiku ministerstva školství. Závěry NKÚ jsou však u nás prvním velmi potřebným impulsem k vystřízlivění z široce sdílené iluze, že zvyšování peněz na vědu a výzkum je jedinou správnou cestou k prosperitě a blahobytu naší země.

Ve veřejnosti i sdělovacích prostředcích je hluboce zakořeněná naivní představa, že zvýšení peněz na vědu a výzkum bude mít za následek rozmach vědecké činnosti našich ústavů a univerzit, která se automaticky projeví v nových objevech a patentech, jež budou uplatněny ve výrobě našich podniků, a tak se konečně staneme zemí vyrábějící produkci s vysokou přidanou hodnotou a budeme mezi bohatými státy dnešního světa. A politici všech barev to rádi opakují a očekávají za to chválu. Tak přímočaře však bohužel vztah mezi penězi na vědu a ekonomickou výkonností nefunguje.