Události v Paříži. Otřesná a alarmující záležitost posledních dní. A podle nejrůznějších prohlášení islamistů z různých končin, zřejmě nikoli poslední. Speciální jednotky několika evropských států podnikají množství akcí a tajné služby a policie vyvíjejí horečnou aktivitu.

Nutno podotknout, že je to úkol velmi nesnadný. Již na první pohled se lišíme, takže běžná infiltrace není možná a tyto uzavřené komunity, či dokonce samotné radikální skupiny, jsou velmi uzavřené a jakoukoli zradu velmi brutálně trestají, a to nejen na samotném zrádci, ale rovněž na jeho rodině, či blízkých. Další z aspektů je, že k přenosu zpráv tyto radikální skupiny většinou nepoužívají klasické technické kanály, které monitorují tajné služby, takže není příliš pramenů a informací k analýze. Jedná se o obtížnou, dlouhodobou a mravenčí práci, kde se výsledky rozhodně  nedostavují nijak lehce.

Navzdory této pochopitelné, zmaximalizované aktivitě bezpečnostních složek, která má mimo jiné za úkol také ukázat obyvatelstvu maximální snahu při řešení problému, ale možná má skrytě za úkol také demonstrovat sílu těchto složek a krotit tak případné vášně vlastních občanů, je snaha elit a politických sil o nějaká efektivní radikální opatření velmi bezzubá a hlavně časově jaksi mimo.

Ve společnosti totiž sílí jisté nálady mezi běžnými občany, které se derou na povrch stále silněji a zapojují se do něj lidé, kteří nikdy nijak radikální nebyli. Nejen proto, ale také proto, každou demonstraci monitorují a natáčejí určité složky – co kdyby . . . . . . . .

Kdyby se stejnou vehemencí elity a vlády v Evropě, i u nás, zasahovali proti nelegálním migrantům, rozumněl bych tomu. Ale je zde evidentní systém dvojího metru“. Nasnadě je logická otázka - proč?