Před několika dny jsme měli diskusi, kde přišel mj. na přetřes „český rasismus". Ozývaly se hlasy, že se to tu jen hemží rasisty/rasistkami, černoch prý nastoupí do tramvaje, z rohu hned volá roztomilá česká babička – a hele, zase negr, tak prý to chodí i v hospodách a všude možně. Mně připadá, že hlasy přehánějí.

Když jsem vystál asi třičtvrtěhodinovou frontu, dostal jsem kapra a nakoupil všelicos v Tesco.

Odcházím k autu a v ústrety mně přichází černoch, který právě vystoupil z SUV a jde nakoupit.

Obracím se na něho:

„Prosím vás, my jsme měli tuhle debatu o českém rasismu. Že prý se tu často vyskytují obraty „hele, zase negr" apod.

Můžete mně říct, jestli se vám to tu stává, volají to někdy lidi na Vás?"

Tázaný se směje a odpovídá:

„Za sedmnáct let, co tady žiji, se mně to stalo jen jedenkrát. A bylo to na Moravě."

„Aha. Můžete mně to namluvit na mobil?"

„Beze všeho ..." a namlouvá na Samsung.

Přepis:

„No opravdu, za celých sedmnáct let, co žiju v České republice, se mně to stalo jenom jedenkrát a to bylo na Moravě."

„A odkud jste?"

„Z Pobřeží slonoviny."

„Tak dobrý, děkuju."

„Děkuju, nashle."

„Nashle."

Jak jsem koupil, tak prodávám, hyperkritikům „českého rasismu" předložím k náslechu, co jsem se dozvěděl od jednoho černocha, kde jinde než v Černošicích!?

(Další sled zastávek na trati směr Beroun: Mokropsy (mokří psi), Všenory (všude nory), Dobřichovice (do břicha více – autor sloganu – můj dědeček Julius Faltus. Tohle říkával, když vzpomínal na guláš, kterým zde byl ve vile Marii pohoštěn za druhé světové války)

Milan Faltus

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.