Podle jména musí být každému jasný, že jsem vánoční bezvěrec a stejně se ptají, jak u vás slavíte Vánoce. Říkám si, proč se nezeptají kamaráda z Bosny Aliho, ten je na tom stejně… sedí, civí do prázdna. Medituje o Vánocích? To nevím. Asi na to kašle, musím mu zavolat a zeptat se, jak mu chutnal z vepře salám, který jsem mu podfouknul, když jsem mu včera koupil bagetu. Stejně čekám jeho mstu u sporáku, který mi jako nový montoval a říkal jsem si, že jako zkušený elektrikář tam zabudoval třaskavinu. Jenom čekám, jestli to bude na moji pravoslavnou Slavu nebo jeho Bairam.

Asi proto, že nemám o Vánocích, co dělat napsal jsem o nich tolik povídek. To už jsem uměl česky, i když tomu vždy tak nebylo. Ve škole jsem byl k posměchu, když jsem nevěděl, co je kolíček na prádlo.

Ale úplně tak to není, coby malé děti jsme si se sestrou užívaly českých Vánoc, stromečků a dárků. Jednou to odnesly i mé vlasy, když jsem radostí sklouzl pod stromeček a hořící svíčka mi spadla na hlavu. Matka na mě hodila svetr.