Před pár dny jsem v komentáři zmínil, že příslušníci nejvyšších vrstev žijí překvapivě konzervativně, jejich děti vesměs vyrůstají ve stabilních úplných rodnách a jsou vychovávány poměrně přísně. Všechny ty řečičky o emancipaci, moderní výchově a o tom, že „svět se změnil a my se musíme přizpůsobit,“ jsou určeny lidem dole. Dobře se na tom vydělává a pomáhá to udržovat dost velké rozdíly mezi sociálními vrstvami. Zvlášť, když je propaganda doplněna o systém dávek nastavený tak, aby chudší ženy byly motivovány vychovávat dítě bez otce. A když k tomu ještě přidáme úřednické razie v rodinách s cílem úplně odstranit autoritativní výchovu.

Jenže jedna věc je, co se vnucuje lidem a druhá věc je, co z toho ti dole akceptují. Když se podíváme pořádně, můžeme si všimnout několika poměrně rozdílných skupin.

Lumpenproteriát (jak to nazýval Marx) je rád, že se podaří přežít a neskončit na dlažbě. Na přemýšlení o způsobech výchovy nebo vedení rodinného života už nezbývá žádná energie. Prostě se zalepují díry, jak se dá. Na nic dalšího není sil.