Někteří byli obtočeni českými vlajkami, jiní blokovali příjezdové trasy a pohupovali se v rytmu rocku. Vzrůst evropské pravice a nenápadné hnědnutí společnosti napříč Evropou není nic nového a média se touto situací dnes a denně zabývají. Pravicový a levicový extrémismus je konec konců námětem celé řady televizních filmů, zejména na západ od nás. Například poslední díl německého seriálu Místo činu s názvem Temný čas se odehrává ve volebním štábu fiktivní nacionalistické strany ne nepodobné AFD, proti níž bojují levicoví extrémisté.
Před Top hotelem mě překvapilo něco jiného. Ti, kdo demonstrovali za Evropu suverénních národů a proti tak zvanému jhu Evropské unie byli většinou lidé ve středních letech nebo starší. Ti, kdo demonstrovali proti nacionalismu a volali hesla za toleranci a porozumění, byli většinou mladí. Napadlo mě, že to je hodně zvláštní. Mladí lidé přece nemají s hnědnutím společnosti a nenápadným vznikem totality žádnou větší zkušenost. Vyrůstali v demokratických podmínkách, jejich ideály formulovali lidé jako Václav Havel. Zatímco starší generace své zkušenosti má. Zažila komunismus, ti ještě starší pamatují i to, jak těžko se Evropa probouzela ze sevření nacismu. Zažili pronásledování jinak myslících, ideologický fanatismus, kontrolu médií a pochody s hesly „kdo není s námi, je proti nám“. Jistě také vědí, jak pomalu a neznatelně se nenávist a rasismus zahnízďují v srdcích a duších lidí. A přesto před Top hotelem demonstrovali ve prospěch těch, kteří si opět zahrávají s nacionalismem skrytým za líbivá hesla o lásce k vlasti.
Společnost je rozdělená. Někdo ji dělí na rozumné lidi a na Pražskou kavárnu, jiný na vlastence a Evropany, další na příslušníky regionů a globalizátory. Rozdělování společnosti podporují plnou parou politici a nakonec i média, protože o změnách ve společnosti prostě referovat musí. Osobně nevěřím, že je v současném světě možné zabouchnout dveře a říct, že nepotřebujeme žádné výrobky z Číny a arabskou ropu. To, že chceme ingredience ze všech koutů světa, ale už ne uprchlíky ze všech koutů světa, je pro mě těžko vysvětlitelné. Nicméně nemohu pochopit, že si tyhle v podstatě jednoduché počty uvědomují nezkušení mladí lidé a zkušení starší nad nimi zavírají oči.
Jednotná, propojená Evropa, Evropa bez válek a nacionalismů se rodila stěží – a to vědí právě příslušníci starší generace. Tedy ti, co před Top hotelem volali po české suverenitě, národním sebeurčení a proti společné Evropě. A paradoxně ti, co tohle nepamatují, volali ve prospěch společného kontinentu. Za zachování Evropy bez strachu z hranic a třídních a jiných nenávistí demonstrovali ti, kdo s těmihle pojmy nemají žádné, ale vůbec žádné historické zkušenosti. A tak celá kauza kolem setkání pravicových populistů v Praze má pro mě takřka nepochopitelný nádech. Ti, co vědí, co je pravicový populismus, ho podporují. A ti, co o něm vědí leda z knížek, demonstrují proti. Generační paradox?
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
