Americký ministr zahraničí John Kerry po teroristických útocích v Paříži na půdě US velvyslanectví ve francouzské metropoli prohlásil, že lednový masakr v redakci Charlie Hebdo byl jaksi pochopitelnější než nedávný masakr z pátku třináctého. „Je to cosi jiného, než to, co se stalo v Charlie Hebdo, a myslím, že to cítí každý,“ řekl šéf americké diplomacie. „Tehdy tam byl určitý konkrétní zájem a možná dokonce i legitimita v rámci… tedy ne legitimita, ale důvod, který můžete někomu přičíst a říci, OK, jsou kvůli tomuhle a tamtomu fakt naštvaní. Tento pátek to bylo ale úplně bez rozmyslu.“ Zkrátka, Francouzi – v rámci takřka neuvěřitelné ukázky umu americké diplomacie a dezorganizovanosti americké politiky – se od vůdce „svobodného světa“ dozvěděli, že první masakr letošního roku si vlastně zasloužili.

Nebyla to ale první americká facka Francii z posledních dnů. Paříž například navrhla „velkou koalici“ k boji proti Daeši, neboť podle ifrancouzského prezidenta Francoise Hollanda je na čase „odložit různosti“ a sjednotit se proti Islámskému státu. Hollande tím dal najevo, že nemá smysl vést několik paralelních „válek“ proti Daeši, ale Barack Obama mu z Filipín vzkázal, že by Rusko i se svou válkou v Sýrii mělo zůstat stranou „koaliční“ války pod vedením USA, samozřejmě pokud se plně nepodřídí americkému „lídrovství“. Ruské ústupky by se prý měly projevit například při vídeňských jednáních o Sýrii, kde USA očekávají „sblížení“ pozic, tedy ruskou rezignaci na své plány a akceptování plánů amerických. (Mimochodem, je pozoruhodné, že v rámci „Vídně“ se Obama shoduje s Bašárem Asadem, přinejmenším v tom, že oba odmítají plán osmnáctiměsíčního přechodného období, byť každý z jiného důvodu – USA dál odmítají demokratické principy a trvají na tom, že určí, kdo bude smět do voleb jít (a Asad to nebude), zatímco Asad volby neodmítá, ale pochybuje, že má smysl je pořádat v době, kdy vláda stále ještě nemá pod kontrolou celý stát. Zdůrazňuje, že nejprve je třeba porazit Daeš a další teroristy, a teprve potom razit nějaké politické řešení.)

Zpět k Francii. Po krachu plánu s „velkou koalicí“ se Francouzi navíc dozvěděli, že jejich nálety na pozice Daeše v Rakká – jakkoli z vojenského hlediska zbytečné, protože Daeš už Rakká dávno opustil – jsou vlastně možné jen díky tomu, že Barack Obama už do podobných náletů v uplynulém roce „hodně investoval“ a bez americké podpory by žádné francouzské nálety nebyly vůbec. Je kuriózní, že vedle zásluh za francouzské nálety si Bílý dům paradoxně přičítá i zásluhy za ruské nálety v Sýrii, přinejmenším tedy podle zpravodajství televize PBS, která (po roce války první) americké nálety na ropné cisterny Daeše dokládá záběry, na nichž je jasně vidět ruská azbuka (od 2:22 minuty):

Při takto pojaté „americké válce proti Islámskému státu“ pak – přinejmenším cynikům --dávají větší smysl slova Johna Kerryho, podle něhož USA budou s to „neutralizovat“ Daeš mnohem rychleji než Al Kajdu. Kerry tím fakticky připouští, že z hlediska Bílého domu byla Al Kajda „neutralizována“ se smrtí Usámy bin Ládina a její aktivní působení v Sýrii (pod hlavičkou Fronty al Nusrá) a v mnoha dalších zemích je… pod rozlišovací schopností. Samotný Daeš přitom vznikl odštěpením od Al Kajdy v Iráku (AQI), která bojovala proti americkým okupačním silám od roku 2003, a tak lze říci, že USA v nějaké formě proti Daeši bojují už přes dekádu. Nedávno odvolaný Obamův velitel neúspěšné „války proti Islámskému státu“ generál John Allen navíc tvrdí, že nynější Obamova válka bude trvat „generaci nebo i víc“, takže je Kerryho „urychlování“ – v současném přelomovém geopolitickém období -- vlastně jen dalším plácnutím do vody.