Kanaďané vesměs uznávají evropské hodnoty a jsou v mnohém srovnatelní s obdivovaným evropským severem. Zejména současný kabinet premiéra Justina Trudeaua patří k nejprogresívnějším vládám světa a francouzsky mluvící Québec se počítá mezi  průkopníky sociálního a družstevního podnikání. To vše je krásné - ale přesto to nehovoří ve prospěch smlouvy  CETA.

Ta se neuzavírá s vládou, ale s ekonomikou, která je úzce napojena na jižního souseda. A neuzavírá se proto, že by EU tak záleželo na obchodu s Kanadou, ale protože Evropská komise by ráda prosadila touto lehkou formou principy, na kterých je postavena mnohem drastičtější smlouva TTIP s USA. Je to návnada, využití příznivé okolnosti, že svět těch, kdo stojí proti TTIP, hledí na dnešní Kanadu vlídně.

Jenže vedle toho nejlepšího z amerického kontinentu najdeme v Kanadě i to nejhorší, jako je energeticky naprosto nesmyslná těžba ropných látek z písků a břidlic nebo agresivní pokusy amerických osivářských gigantů mobilizovat kanadské zemědělce ve prospěch GMO. 

Pokud jde o geneticky manipulovaná osiva GMO, na úvod letošního suchdolského Life Sciences Film Festival byl promítán podklad k diskusi kanadský reklamní film, na kterém je kampaň pro GMO postavená.  Film s matoucím názvem Licence to Farm (Právo obdělávat půdu) je masáží zemědělců, ze které plyne, že kdo nemá GMO, kazí půdu a chce vyhladovět svět. Kanadští filmaři organizují skupinky rozčílených farmářů, kteří vidí za odmítáním GMO holé tmářství a sbírají odvahu k vystoupení, že to tak nehodlají nechat.